"Léčba" homosexuality vs. perspektiva vědeckého výzkumu

30. července 2010 v 15:20 | Tomáš Bílek |  Vlastní publikované články - nadčasové
29.července jsem zveřejnil v deníku Neviditelný pes tento článek.  Polemická reakce sexuologa Dr.Hrdličky je dostupná zde (i s mnou následnou reakcí v diskusi pod článkem)  
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Buzna :) Buzna :) | E-mail | 1. srpna 2010 v 2:18 | Reagovat

coz kdybychom zacali lecit tebe? treba tak, jako lecili homosexualy drive...

2 Rick Rick | 2. srpna 2010 v 18:12 | Reagovat

Jsem si jistý, že to myslí Tomáš dobře. Jeho konzervativně-křesťanský pohled chápu, i když vůbec nesdílím. Alespoň ale ten příspěvek zase trochu rozvířil vodu a něco se ke gay problematice píše. Tomáš je přemýšlivý a nevypadá špatně. Kdyby hledal partnera, hned bych se hlásil...

3 Tomáš Tomáš | 2. srpna 2010 v 22:18 | Reagovat

Ricku, kdo jste? Známe se?

4 Tomáš Tomáš | 10. srpna 2010 v 13:17 | Reagovat

Jen jedna drobnost: Na mém blogu se podobné výrazy používat nebudou. Prozatím tu však váš příspěvek ponechám, neboť ztrapňujete a ponižujete vlastně jen sám sebe

5 Tomáš Tomáš | 10. srpna 2010 v 13:18 | Reagovat

Jen pro informaci: další diskuse s Rickem probíhá formou osobních e-mailů, a to v rovině polemické

6 Dan Drápal Dan Drápal | 10. srpna 2010 v 13:19 | Reagovat

Opravdu velmi zajímavé - a dobře napsané!
DD

7 MUDr.Jiří Hrdlička MUDr.Jiří Hrdlička | 10. srpna 2010 v 13:21 | Reagovat

Vážený pane Bílku,

děkuji za Vaše polemické připomínky a dovolím si na ně reagovat:

Ad 1. Souhlasím s Vámi. „Sebeegosyntoničtější“ homosexuál můžeš někdy z nějakých důvodů zatoužit po změně své orientace. Je to asi problém každé menšiny, zvlášť je-li svou menšinovostí nějak omezena. Dovedu si představit, že i člověk malého vzrůstu může snít o lékařské metodě, která by mu umožnila dosáhnout oněch vytoužených 185 cm. Jistě bychom našli řadu jiných příkladů.

Ad 2. Pokud vím pojmy egosyntonie a egodystonie se používají převážně v souvislosti s homosexualitou. Někdy se mohou používat i v souvislosti s některými poruchami osobnosti, ale nepovažuji za vhodné téma naší diskuse příliš rozšiřovat.

Pro lékaře mnohdy bývá často subjektivní potíž pacienta tím nejdůležitějším příznakem a v objektivních a hmatatelných příznacích se toho v některých případech najde po čertech málo. Kupříkladu v celé oblast neurotických poruch (F40 – F48 dle MKN-10) nenajdete v oblasti anatomické či fyziologické nic, co by tyto potíže vysvětlovalo, přesto o existenci neuróz (dnes se jim bohužel říká, nevím proč, poruchy) nikdo nepochybuje.

O tom, že by existoval ve jménu egosyntonie nějaký trend relativizace lékařské diagnostiky, opravdu nic nevím. Pokud vím, medicína se stále snaží – bohužel ne vždy úspěšně – nemoci diagnostikovat a léčit. Nevím o žádném medicínském trendu, který by se snažil egosyntonizovat lidi trpící zánětem mozkových blan, rakovinou prostaty či prsu, infarktem myokardu, schizofrenií či depresí, který by si kladl za cíl pacienty přesvědčit, že tyto poruchy zdraví vlastně nejsou žádnými chorobami a že je vhodné se s nimi smířit a vyrovnat. Ujišťuji Vás, že ani já za nějakých dvacet let své sexuologické praxe jsem se ani jednou nesnažil přesvědčit jediného svého pacienta, že je vlastně fajn, když trpí erektilní dysfunkcí. Nevím, kde jste přišel k těmto informacím, ale neodpovídají realitě.

Ad 3. Snad jen krátká poznámka: Upřímně a hluboce se skláním před Vaší odvahou prezentovat veřejně svou sexuální orientaci. Nevnímám to jako samozřejmost. Přiznám se, že v tomto směru je asi moje schopnost vcítění se do Vašich pocitů nejspíš limitována. O to víc máte mou úctu.

Ad 5. Studium medicíny mne mimo jiné vedlo k užívání přesné terminologie, která je bezpodmínečně nutná k tomu, aby se lékaři mezi sebou domluvili, protože jakákoli volnost při užívání medicínských termínů může mít v průběhu léčebného procesu pro pacienta značně nepříjemné následky.

Ostatně s žádným pomologem se nedomluvíte – a to nejde o život – když si budete plést hrušky s jablky. A to už nemluvím o tom, jak ho rozladíte, když nerozeznáte rozdíl mezi odrůdou jablek Idared a Golden Delicious.

A zkuste se bavit s geologem, když nebudete vědět, co to je žula – rula – svor.

Chápu, že to jsou jen Hamletova „slova, slova, slova“, ale jak jinak se chcete s lidmi domluvit než s jejich pomocí. Jakákoli relativizace k dorozumění nepřispěje.

Také mne omezuje obor, kterému se již řadu let věnuji, tedy sexuologie. Kdybych při atestaci ze sexuologie označil pedofilii za sexuální orientaci, obávám se, že by zesnulý přednosta Sexuologického ústavu FVL UK prof. MUDr. Raboch, dej mu pánbůh nebe, přestal být tak přívětivý jak býval.

A poslední problém spočívá v tom, že jsem vázán povinností používat závazné oficiální terminologie stanovené opakovaně citovanou Mezinárodní klasifikací nemocí.

Vzhledem k tomu, že vnímám své občasně publikované texty v NP jako jaksi popularizační či osvětové, snažím se prezentovat laickému publiku sexuologicky seriosní a odborný ale při tom pro laika srozumitelný pohled na celou problematiku.

Jak jsem se již zmínil, lidé jsou, co se týče sexu do té míry dezorientovaní, že jsou schopni do jednoho pytle hodit homosexuála, pedofila, sexuálního vraha, exhibicionistu, transsexuála, transvestitu a já nevím koho ještě. A to jenom proto, že jde stále o pouze sex. Pokud jste ještě neshlédl film Účastníci zájezdu, doporučuji. Záměna pojmu homosexuál a pedofil je tam více než ilustrativní. Takže jistě chápete mou snahu tyto pojmy odlišit a vymezit. Co lépe nám může pomoci, než pregnantní a vyzkoušená terminologie?

Vím, že navzdory tomu že naše klasifikace MKN vlastně vychází z americké DSM, za oceánem je tato problematika vnímána poněkud odlišně a mnohem šířeji, takže může dojít k jistým inkompatibilitám.Vlastně máte pravdu. Pokud je někdo pouze sexuálně „orientován“ na děti, můžeme to opravdu označit za problém „orientace“. Pokud ale někdo sexuálně „preferuje“ děti v tom smyslu, že je podstatně omezeně schopen své pudové impulzy ovládat do té míry, že se dostane do konfliktu se zákonem, jedná se již jednoznačně o poruchu „preference“ a tady jde již všechna legrace stranou.

Otázkou je, zda existuje orientace bez preference.

Svou reakci na Vaše připomínky bych si dovolil uzavřít přáním, aby se lidé problematikou homosexuality zabývali co možná nejméně. Soudím, že to homosexuálům nejvíc prospěje a nejméně ublíží.

v úctě

MUDr. Jiří Hrdlička

8 Martin Martin | E-mail | 31. října 2010 v 7:52 | Reagovat

Přátelé já mám 185, ale chci aspoň 190 cm! a tak jsem egodystonní homosexuál... Je to s námi tak těžká věc! Ale vidíte, tyhle těžkosti jsou tu možná od toho, abychom se ptali po Boží vůli... A tak jsem za ně vlastně rád.

9 Tomáš Bílek Tomáš Bílek | 31. října 2010 v 21:03 | Reagovat

No...nejsem si úplně zdá vás správně chápu, pane kolego :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama