Červen 2009

Může mít liberál otazníky nad kapitalismem?

25. června 2009 v 17:10 | Tomáš Bílek |  Vlastní publikované články - aktuální

Považuji se za liberála. Přesto si myslím, že na tomto označení někdy spočívají atributy příliš ideologické až "náboženské," a nikoliv věcné. Liberální přesvědčení v pojetí Liberálního institutu (LI) vychází z předpokladu vlivu tzv. pozitivních externalit. Tržní subjekty, ač motivované sobecky, přinášejí nezamýšlené pozitivní důsledky pro jiné tržní subjekty: "Tento snad nejznámější ekonomický koncept, který je obecně uznáván velkým množstvím ekonomů, nám v podstatě říká, že pokud člověk sleduje svůj vlastní sobecký zájem, pak prospěje společnosti víc, než kdyby bylo jeho prvotním zájmem právě pouze přispění společnosti jako celku," uvádí ve svém článku pro Neviditelného psa analytik LI Tomáš Khorel (více zde: http://neviditelnypes.lidovky.cz/ekonomika-chcete-videt-neviditelnou-ruku-trhu-fqu-/p_ekonomika.asp?c=A090610_212857_p_ekonomika_wag ).
Já mám naopak za to, že ve svobodné společnosti mají značný vliv i externality negativní a že společnost (alespoň ne zcela) samospasitelná není: Myslím si, že čím vyšší etický náboj společnost má, tím efektivněji může kapitalismus fungovat. Tato teze ostatně není až tak objevná; rozvinul ji již Max Weber ve svém slavném díle Protestantská etika a duch kapitalismu. Dnes jsou pak podobné ideje základem konzervativní pravice v opozici k pravici liberální (založené právě na koncepci pozitivních externalit). Spor liberálů a konzervativců může vybízet k polemice, která koncepce je "pravicovější." Záměr tohoto článku je však poněkud odlišný: Mohu mít, jako ekonomický liberál (byť etický konzervativec), námitky nad svobodnou, tržní společností? Tedy nad kapitalismem? Já jisté námitky mám a pokusím se je shrnout do čtyřech bodů:
  1. manipulace subjekty poptávky pomocí "vtíravého marketingu," v lidech jsou uměle vytvářeny neexistující potřeby.
  2. "uctívání" motivátoru "maximalizace osobního užitku"
  3. míra (samoregulujícího) vlivu pozitivních externalit, vs. míra vlivu negativních externalit
  4. přirozená monopolizace v tržním prostředí, resp. tzv. efekt sněhové koule.

1. Manipulace subjekty poptávky pomocí "vtíravého marketingu," v lidech jsou uměle vytvářeny neexistující potřeby
Konzervatismus jistě nezpochybňuje legitimitu marketingu. Člověk či firma se může zviditelnit takříkajíc legitimně, může se však i vnucovat. Obávám se, že konzumní pojetí marketingu se snaží v člověku vzbudit nízké potřeby, které jsou v rozporu s jeho dlouhodobým a racionálním směřováním. Firmy se snaží prosadit na -již nasyceném - trhu, spotřebitel se přesytí a jeho dlouhodobé ekonomické uvažování, jeho vztah ke spotřebě a k investicím, jeho racionální tržní motivace klesá. Domnívám se, že zralá společnost potřebuje novou koncepci marketingu, konzervativního marketingu. Tedy marketingovou orientaci nejen na vynucené potřeby zákazníka, nýbrž na skutečné potřeby zákazníka.
2. "Uctívání" motivátoru "maximalizace osobního užitku"
Základními liberálními postuláty jsou mj. teorie maximalizace užitku a křivka nabídky a poptávky. Jsou ale subjekty poptávky (mají-li vyšší morální standardy) někdy ochotny zaplatit více než musí, a subjekty nabídky (obdobně myslící) stanovit cenu níže, než mohou? Může být hlavním motivem subjektů něco jiného než maximalizace osobního zisku? Co bylo příčinou ekonomického úspěchu židovských komunitních kibuců? Může být něco jako "dobrovolný komunismus" dlouhodobě konkurenceschopným? Zajímavým námětem na sociologické zkoumání budiž i akcelerace motivace a úspěchu rodiny jako ekonomického subjektu v porovnání se svobodným jedincem, který nemusí tak dynamickým nábojem oplývat. Pokud člověk hospodaří nejen pro sebe, ale i pro druhé, může to - za jistého ideového nastavení - efektivitu celkové produkce zvyšovat. Zdá se, že při dostatečné národní či duchovní sounáležitosti a vlastenecké pospolitosti může být tahounem svobodné ekonomiky i něco jiného než sledování vlastního sobeckého zájmu zmíněné výše T.Khorelem.
  1. Míra (samoregulujícího) vlivu pozitivních externalit, vs. míra vlivu negativních externalit
Filosof V.Bělohradský ve svých statích někdy polemizuje s V.Klausem, zda ve společnosti převládá vliv pozitivních či negativních externalit. Mám za to, že výsledek tohoto sporu spočívá v dominujících etických hodnotách společnosti. Pravda, i v pokleslé pospolitosti se projevují pozitivní externality. Dokladem budiž fakt, že během 2.světové války se výrazně zlepšila ekologická rovnováha v mořích díky tomu, že utichl světový obchod. Či skutečnost nezamýšlené ekologické rezervace v demilitarizovaném pásmu mezi KLDR a Jižní Koreou. V dobách svobodné společnosti by podobná pozitiva těžko vznikala. Výmluvnou pozitivní externalitou nemravného režimu je taktéž nižší rozšíření infekce HIV v dobách komunistického Československa či relativní "nezkaženost" dětí a mladých v těchto dobách. Není tedy sporu o tom, že pozitivní externality vznikají v každé společnosti. Je tomu tak i s externalitami negativními? Subjektům se ve svobodné společnosti nevyplatí financovat vedlejší škodlivý produkt své produkce. Přenášení svých nákladů na někoho jiného, na celou společnost či na přírodu, formou negativních externalit, je jevem samozřejmě běžným a nabízí se otázka, nakolik jej řešit "levicově" - tedy regulací snižující konkurenceschopnost tržních subjektů a nebo konzervativně-pravicově, tedy důvěrou v zodpovědnost a budováním hodnot. Ideální je, pokud se ani při vyšších nákladech nesníží podnikatelská motivace subjektu, biblicky řečeno - nesníží se odhodlání k "rozmnožování hřiven." Co stimuluje růst etických hodnot, tedy Weberova "ducha kapitalismu," zda jde o křesťanskou obrodu či jiné vlivy, může být opět námětem pro sociologické studie.
4. Přirozená "monopolizace v tržním prostředí, resp. tzv. efekt sněhové koule.
V protikladu k názoru některých ekonomů jsem přesvědčen, že monopolizace vzniká i v přirozeném tržním prostředí. Akumulace vlivu subjektů probíhá jak na přirozené bázi tzv. efektu sněhové koule, tak explicitním úsilím subjektů. O monopolizaci, jako částečně nutném (implicitním) faktoru svobodné společnosti a částečně ovlivněnitelném faktoru absencí hodnot se šířeji rozepisuji na jiném místě Neviditelného psa: http://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost-liberalismus-a-monopoly-dbx-/p_spolecnost.asp?c=A090607_165734_p_spolecnost_wag

V úterý 16.června koncertujeme s Volným prostorem

10. června 2009 v 19:48 | Tomáš Bílek |  --- aktuální ---
V úterý 16.června se koná v Sokolíku koncert naší kapely Volný prostor. Tato folkrocková formace hraje ve složení 2 kytary, bicí, baskytara, zpěv, příp. klávesy. Doporučit mohu zvláště zajímavé texty k zamyšlení (či spíše k zamyšení), jejichž autorem je povětšinou naše zpěvačka nebo kapelník. Nicméně, když jsem v nich svého času vytušil jisté "duchovno," opravil mě kapelník, že se jedná spíše o "du-hovno." V úterý tedy můžete posoudit sami. Vstupné je dobrovolné a celá akce začíná v 19 hodin

Liberalismus a monopoly

9. června 2009 v 12:13 | Tomáš Bílek |  Vlastní publikované články - aktuální
Vyšlo v deníku Neviditelný pes 8.6.2009:

Považuji se za liberála. Alespoň ekonomického. Znamená to totéž, jako bych věřil ve všemocnou, "neviditelnou ruku trhu?" Mám za to, že v jistém smyslu ano, v jistém smyslu ne. Přirozeně, sdílím ony základní liberální poučky, že "stát je špatný hospodář," že "se silným státem roste byrokracie, náklady i pokušení ke korupci" či že "stát, coby podnikatel, postrádá potřebnou růstovou motivaci." Ti však, kdo věří v samoregulující roli svobodné společnosti, věří nutně v její bezhříšnost, resp. v její evoluční trend k bezhříšnému jednání. Věří, že subjekty na trhu budou platit své náklady za negativní externality, aniž by museli, a aniž by to oslabilo jejich ekonomickou motivaci. Věří také, že tržní subjekty nabídky nebudou vždy chtít prodat za nejvyšší (resp. dlouhodobě nejziskovější) cenu a tržní subjekty poptávky nebudou vždy kupovat za nenižší možnou cenu. Tímto předpokladem bezhříšnosti pak skalní liberálové paradoxně zpochybňují základní postulát volného trhu: křivku nabídky a poptávky. A nakonec, věří, že subjekty na trhu nebudou mít monopolistické tendence, ba co víc, že sama společnost (ze své podstaty) nepokouší ke shlukování, tedy že neodměňuje bonusem bohaté (například, že neexistuje "efekt sněhové koule")
Jsem toho mínění, že pokud bych věřil v (alespoň evoluční) bezhříšnost společnosti, zůstávám sice také liberálem, ale zároveň i jakýmsi bizarním "komunistou." Vzpomeňme na izraelské kibucy. Zde se podařilo egoistického ducha společnosti eliminovat: Dokud existovalo komunitní nadšení, bratrská náklonnost a vlastenecká identita, tento druh svérázného sionistického "komunismu" byl funkční, aniž by oslabovala ekonomická motivace tržních subjektů. Později začaly kibucy upadat, neboť dobrovolnost nahradila byrokracie a rigidní propojenost společnosti a státu.
Společnost je však obvykle entitou hříšnou, má monopolistické tendence a na úrovni jednotlivých tržních subjektů působí neustálý sklon k monopolizaci, k manipulaci okolím, k narušování systému rovných příležitostí. A socialismus (resp. totalitní komunismus) vzniká, když se tento rakovinný systém vymkne kontrole. Co z toho plyne? Že socialismus a ochrannou moc monopolů může zničit opět jen silný stát? Ano, pokud se ve svobodné společnosti lidé shlukují, aby vytlačili z trhu ty slabší, musí - od jisté hranice - zasahovat stát, např. antimonopolní úřad.
Problémem je, že monopolizace se projevuje i na mnohem subtilnějších úrovních, než se zprvu zdá. Zmínil jsem tzv. efekt sněhové koule. Například politická strana, která se přiblíží procentuální klauzuli na vstup do parlamentu (či která se jinak dostatečně zviditelní), vydává za další jednotku práce pro svou popularitu menší náklady než vydávala dříve, tedy než začal efekt sněhové koule působit. Nebo jiný příklad: Chce-li se neznámý autor prosadit s objektivně kvalitním textem v prestižním časopisu, musí překonat hodně překážek. To jeho zavedenější kolega prosadí obdobný text s větší pravděpodobností a významná osobnost pak uspěje téměř s jistotou, ba co více, o její text projeví možná zájem i jiná média, případně za úplatu. Zavedená politická strana, zavedená firma či zavedený autor čerpá z pozitivních externalit efektu sněhové koule a v každé další soutěži má tržní výhodu oproti (objektivně) stejně kvalitním (ale méně úspěšným) kolegům. I sama přirozená dynamika společnosti k nerovnému boji nutně vede: dosáhli by stejných úspěchů Beatles, kdyby se byli narodili, a pak se svým projektem přišli, například v KLDR?
Chci tím říci, že společnost je veskrze monopolistická, a to nejen explicitně, ale i implicitně. Pokud se tedy někteří antimonopolisté pokouší zavést dokonalé rovnostářství, nejenže dosáhnou přesného opaku (státního monopolismu), ale navíc bojují s větrnými mlýny samotných přirozených sociologických atributů.
Je tedy boj proti monopolizaci agendou liberální? Má stát více zdanit hypermarkety a přerozdělit jejich progresivní "nadhodnotu" večerkám? Má ztížit podmínky vítězným politickým stranám a přidat křesel těm, kteří do parlamentu sotva prošli? Má z koncesionářských poplatků či daní financovat nekomerční veřejnoprávní rozhlasové a televizní stanice? Progresivní zisky všeho druhu, jinými slovy, efekty sněhových koulí, vznikají, jak jsme si ukázali, ve svobodné společnosti, doslova, na každém kroku. Proto tolerování monopolizace i boj proti monopolizaci je agendou liberální. A taktéž je obojí i agendou socialistickou. Není možné opovědět jednoznačně, vždy jen v kontextu systému. Explicitní monopolismus může společnost minimalizovat svou etickou vyzrálostí. Obdobně se může subjekt rozhodnout k jiné motivaci než je pouhá vidina zisku, může odstranit negativní externality, ač se mu to finančně
nevyplatí, a nakonec tedy, může odolat monopolistickému spolčení. Leč společnost dokonale etická není, nezbývá tedy než antimonopolní rámec rovněž zákonem nařídit. Implicitní monopolismus však stát regulovat nemůže: není (a priori) etické progresivně zdaňovat, není možné zaručit neúspěšným politickým stranám stejný vysílací čas ve veřejnoprávních, notabene komerčních televizích, nelze zakládat státní komise, které rozhodnou, že můj text je stejně kvalitní jako text prezidentův, a proto musí být oba otištěny. A nemůže nařídit rozhlasové stanici, jak hodnotnou hudbu vysílat, leč může menšinový žánr financovat z poplatků koncesionářů.

Antimonopolní opatření mají své místo, podobně jako jiné regulace, pakliže nevěříme v bezbřehý libertarianismus. Do jisté míry může legitimní role zákazů, příkazů i antimonopolních opatření ve společnosti růst, pokud "národní" etika klesá. Tato přímá úměra má však své limity.