Září 2008

Co ve volebních programech chybí

27. září 2008 v 1:03 | Tomáš Bílek |  Dosud nepublikované vlastní články
Tímto textem nechci polemizovat s důležitostí témat, která se objevují ve volebních programech seriózních stran. Domnívám se však, že jsou určité oblasti, na které jsme si, během let jako společnost natolik zvykli, že jsme postupně otupěli. Nemám ambice zakládat stranu či hnutí, byť bych byl rád, kdyby k uvedeným námětům významné politické síly dospěly také. Ostatně, nejde jen o program, ale o schopnost určité ideje prosadit, o voličovu poptávku po nové politické straně, o tzv.efekt sněhové koule atp. Neoplývám vizí podobné překážky zdolávat.
Zkusím tedy v několika bodech nastínit témata, která vnímáme jako neřešitelná (neboť jsou příliš omezující), neslučitelná s civilizovanou demokracií (neboť jsou příliš nákladná) či nerelevantní (neboť jsme natolik otupěli, že nějaká koncepční řešení ani nehledáme, byť by byla možná).
Mohl by vzniknout dojem, že níže uvedené náměty jsou příliš poplatné enviromentalismu či levičáctví, ale není tomu tak. Inklinuji spíše ke křesťansko-demokratickým ideám, tím nutně nemyslím ke straně, která je v zemích českých s těmito idejemi spojována. Mimochodem, jaký bych to byl enviromentalista, když o Klausově Modré planetě či o nových sjezdovkách na českých horách smýšlím pozitivně a o stromořadích kolem silnic, naopak velmi negativně.
Nuže k bodům, které považuji za bolestné, byť tuto bolest lidé potlačili.


  1. Zákaz bezdomovectví. Myslím si že bezdomovectví je ostudou civilizované společnosti. Můj návrh spočívá v tom, aby byli lidé bez domova povinně umístěni do sociálních azylových domů, a to bezplatně, resp. za povinně odpracované veřejně prospěšné práce. Bez ohledu na to, že některým občanům život na ulici vyhovuje, navrhuji zmíněné restrikce i za cenu potlačení práv těchto spoluobčanů. Internace (či sociální záchranná síť) by nebyla časově ohraničená a v případě personálního zajištění by byla spojena s psychologicky a sociálně motivačním programem návratu do svobodného života. V podstatě by se dalo říci, že návrh zavání levičáckým "právem na bydlení," ale pro někoho i ultrapravičáckým autoritářstvím. Ve skutečnosti se jedná jen o (autoritářské, ale i sociální) zajištění důstojné a kulturní vizitky naší země, za cenu - nijak fatálního - zvýšení vládních výdajů.
  2. Zvýšení role státu v oblasti prevence domácího násilí. Byť jsem v ekonomické oblasti zastáncem teorie minimálního státu a byť jsem na straně obhájců respektování autonomie rodin (včetně podpory domácího školství), nemohu souhlasit s pasivním přihlížením společnosti běžně rozšířenému domácímu násilí. Myslím si proto, že příslušné sociální úřady a bezpečnostní složky by měly systematicky sledovat jakékoliv podezření z domácího násilí. V případě konkrétní stopy i za cenu umísťování tajných odposlechů v bytech.
  3. Zvážení role restrikce v oblasti škodlivých hodnot. Dlouhodobě se diskutuje o zákazech krajně levicových a krajně pravicových stran. Nicméně, nejsou to jen ideje, které jsou škodlivé, jsou to rovněž pornografie, gamblerství, počítačové hry, nezdravá strava, návykové látky, jež člověku objektivně škodí. Nenavrhuji úplnou prohibici v podobných oblastech (podobně jako jednoznačně nenavrhuji zákazy konkrétních stran), ale určitá omezení (udělování licencí na straně nabídky, uvalování vysokých spotřebních daní apod.) jsou na zvážení. Znovu opakuji, že primární by vždy měly být sociální a osvětové programy a neoslabování odpovědnosti jednotlivce. Přesto, i restrikce má, dle mého soudu, své legitimní místo. Pokud se jedná o stravu, tu, která je pro zdraví přínosná (a také fair-trade výrobky) navrhuji částečně (v některých případech i úplně) osvobodit od daňové zátěže.
  4. Razantní zvýšení ochrany zvířat. Navrhuji výrazné spřísnění zákona na ochranu zvířat(včetně vymýcení určitých kulturně stereotypních praktik, např. topení koťat, v návaznosti na dotační programy a daňová osvobození pro útulky a jiná sdružení, která se věnují ochraně zvířat. Dále považuji za potřebné výrazně zpřísnit legislativu (včetně práva provádět kontroly a práva umisťovat odposlechy ve vědeckých ústavech) v otázce provádění pokusů na zvířatech. Nehovořím o zákazu podobných pokusů, pouze o jejich uplatňování v nezbytně nutných (lékařských) případech a za použití maximálně humánních metod. Samozřejmostí by měly být, dle mého soudu, humánní zacházení s hospodářskými zvířaty, daňové zvýhodnění rostlinné stravy na úkor živočišné, restrikce v oblasti chovu zvířat pro účely zoologických zahrad a cirkusů (zde by měla být chována jen zvířata, která vlivem tohoto prostředí objektivně netrpí, případně zvířata ohrožená vyhynutím), investice do ochranných oplocení kolem silnic v návaznosti na četnou výstavbu přechodů pro migrující zvěř apod. Ačkoliv nejsem příznivcem plošně uplatňovaných byrokratických nařízení ze strany Bruselu v oblasti životního prostředí, domnívám se, že plošné zákazy regionálních tradic (býčí zápasy, zabíjení migrujících ptáků ve Středomoří, tolerance k zabíjení koček pověrčivými Italy* aj.) jsou potřebné. Respekt k svébytnosti lokálních kultur a tradic je velmi důležitý, ale jsou-li tradice v konfliktu s etikou, nebránil bych ani centralistickým restrikcím. Navíc bych neodmítal ani diplomatický tlak ČR na země, které bazírují na tradicích, které jsou s etikou v rozporu.
  5. Firmy by měly platit své (ekologické) účty. Předem chci opět zdůraznit, že nejsem zastáncem enviromentalismu jako ideologie. Nemám USA za zlé, že svého času nepřijaly Kjótský protokol, neboť nejsem přesvědčen, že podobné výzvy nejsou založeny spíše na ideologickém, než vědeckém základu. Nikdo však nepochybuje o tom, že podniky jsou zvyklé šetřit náklady znečišťováním životního prostředí. Tímto způsobem vytvářejí jakési negativní externality, za které nemusí platit. Leč platíme za ně my všichni v podobě zhoršeného prostředí k životu. Uvažme pro srovnání, že bych jako host restaurace odmítl platit část ceny, ve které je promítnut úklid, mytí nádobí atp. Otázka zní: Co je důležitější - ekonomický růst, prosperita a konkurenceschopnost nebo solidarita, ochrana života, včetně zvířecího? Jako host bych více ušetřil a zvýšil si životní úroveň ignorováním nákladů na úklid, podobně jako firma zvýší konkurenceschopnost nezaplacením nákladů za odpad. V obou případech však tyto náklady někdo nakonec zaplatit musí. A nemyslím si, že obchodování s emisními povolenkami je právě ta eticky nejčistší forma řešení problému.

Toto je jen výčet těch nejkřiklavějších anomálií, které západní civilizace trpí, aniž by jejich možnosti řešení koncepčně zvažovala (byť určité,spíše ideologické, formy řešení se, např.u bodu 5, uplatňují). Je zjevné,že sociální vzorce společnosti oplývají množstvím dalších, často subtilnějších rigidních schémat. Obdobně, mnou uvedená témata nenabízejí úplná, harmonická řešení. Pokoušejí se však o maximum možného, a pokud nic jiného, alespoň jasně proklamují, že smiřovat se s některými věcmi je prostě nemorální.




* http://www.novinky.cz/clanek/121525-povercivi-italove-rocne-zabiji-60-tisic-cernych-kocek.html


Premiér sousedního státu ohlásil odebrání všech lidských práv celé skupině obyvatelstva

11. září 2008 v 15:20 | Tomáš Bílek |  aktuální glosy
Polský premiér D.Tusk uvedl na adresu deviantů "tito lidé nemají mezi námi místo a žádná lidská práva se jich netýkají" (Události, 9.9.2008). Hysterie proti deviantně orientovaným lidem je zarážející. Rozhodně neobhajuji kriminální důsledky neléčených a nedisciplinovaných lidí trpících deviacemi, ale degradovat tyto spoluobčany na vyvrhele bez milosti (obdobně, jako by tomu bylo v případě kleptomanů či jinak psychicky nemocných lidí, kteří provádějí společensky destruktivní aktivity) je barbarské. Komu se chtěl zavděčit předák liberální (!) Občanské platformy Donald Tusk? Elektorátu Sebeobrany? Či Ligy polských rodin? Nebo nedokáže odpustit deviantovi, který ublížil někomu z jeho blízkých? Odpovědi na tyto otázky neznám, ale odpovědnost kladená na premiéra demokratické a civilizované země vynášení takových soudů prostě nepřipouští.