Proč je tržní system zároveň ideově neutrální, antagonistický i křesťanský

28. srpna 2007 v 2:29 | Tomáš Bílek |  Dosud nepublikované vlastní články
Proč je tržní system zároveň ideově neutrální, antagonistický i křesťanský
Je možné, aby určité společenské uspořádání bylo zároveň neutrální, antagonistické i křesťanské? Mám za to, že něco takového se dá říci o demokratické a tržní společnosti. V tomto textu bych rád přispěl ke správnému pochopení ideového zakotvení tržního systému, zvláště polemikou s libertarianismem a levicí.
Tržní systém není "buržoazní", ale neutrální [1]
Je všeobecně známo, že marxismus kritizuje tržní ekonomiku, pro její zákonité tendence kumulovat další bohatství bohatými a ponechávat úděl chudých na libovůli těchto bohatých. Je také známo, že Leninovo učení o "posledním stadiu kapitalismu", coby systému zahnívajícím, bylo odhaleno jako neopodstatněné i samotnou sociální demokracií (neboť tržní systém si časem vybudoval řadu obranných prvků, které chrání občany i sociální skupiny před vzájemnou neodpovědností. Tyto obranné systémy růstový potenciál tržního systému v zásadě nesnižují, alespoň ne v konečném důsledku. Připouštím, že působení odborů, nátlakových skupin a jiných faktorů může mít brzdící efekt, dlouhodobě se však, při správném využití pojistek, projeví čisté zvýšení potenciálu společnosti.[2])
Těžko však někdo zpochybní skutečnost, že tržní systém je založen na jakési více či méně disharmonické koexistenci občanů. Časem se podařilo vnější působení této disharmonie minimalizovat a zároveň maximalizovat efektivitu této koexistence.
Hlavní, resp. nezbytnou součástí fungující tržní, svobodné společnosti, je odpovědnost a etika jednotlivce. Pokud by tomu tak nebylo, nebyl by tržní systém neutrální. Marxisté by získali právo legitimně prohlásit, že tržní systém není neutrální, ale kapitalistický, buržoazní1 (byť by museli připustit, že je stále ideově "nejneutrálnější") .Už proto, že neodpovědná autorita může svou pravomoc ve svobodném systému překračovat, zneužívat. Tržní systém je však neutrální právě proto, že je zcela svobodný a že vkládá důvěru v odpovědnost člověka. Člověk v něm může realizovat své názory a přesvědčení. To však také znamená, že veškerá odpovědnost za funkčnost občanské společnosti spočívá na samotné společnosti. A člověk je tvor hříšný, občanská společnost je proto - v čemž má marxismus pravdu - antagonistická.
Je však nutno přesněji definovat, v jakém smyslu je taková společnost ideově neutrální. Tím, že jejím klíčovým faktorem je svoboda jednotlivce, může být tato společnost otevřena jakýmkoliv ideám. Je to tedy společnost v podstatném slova smyslu ideově neutrální, v latentním slova smyslu je však multiideová. Může tedy sama sebe svobodně zrušit, přestože její podmínka funkčnosti (pojistné mechanismy), selhání podmínky - odpovědnosti - do značné míry minimalizuje.
Tržní systém není harmonický, ale antagonistický
Neřeknu asi nic nového, když zmíním, že v tržní společnosti a v mezilidských vztazích vůbec, působí celá řada vzájemně protichůdných zájmů a sil. Antagonismus společnosti však může být, díky odpovědnosti jednotlivce, omezen, a to nikoliv jen navenek, ale i reálně. Není-li totiž hlavním motivem tržního subjektu maximalizace zisku (či jiné pro - primárně - něj samotného prioritní ekonomické hodnoty), nýbrž konfrontuje-li rozmnožování vlastních hřiven s etickou hodnotou "láska k Bohu a k bližnímu", přestává být zákon nabídky a poptávky jevem výlučně antagonistickým, ale - alespoň do jisté míry - nástrojem oboustranné odpovědnosti subjektů. Prodejce má svobodu zříci se nezištně části zisku ve prospěch kupujícího a kupující má svobodu nezištně zaplatit vyšší cenu, než by musel. Podmínkou tohoto však musí být neklesající motivy subjektů realizovat směnu. Antagonismus však zůstává v samotném principu zákona nabídky a poptávky: Čím více peněz prodávající získává, tím více kupující ztrácí. Tento prvek je sice kryt hodnotou zboží, zákon sám o sobě má nicméně v sobě všechny aspekty tzv.padlého stvoření a ztraceného Ráje: pokušení, rozporu, latentní diosharmonie. Část tohoto antagonismu je legitimně odstraněna prvkem odpovědnosti subjektu za rozmnožení svých vlastních hřiven. Jinými slovy - touha po rozmnožení vlastního majetku není a priori hříšná, jak se domnívá ultralevice, která hlásá nelegitimnost soukromého vlastnictví.
Nalezli jsme tedy nejméně tři faktory, které antagonismus tržní společnosti snižují - 1. faktor lásky k bližnímu, 2. faktor odpovědnosti Bohu a společnosti za rozmnožování vlastního majetku a 3. vzájemné krytí zboží a platidla (tento faktor není specificky křesťanský, může však autonomně, při podmínce naplnění předchozích dvu faktorů, růst ). I v hypotetické společnosti, kde subjekty jednají zcela svědomitě a odpovědně, není antagonismus odstraněn zcela, neboť ráj (a nový neporušený systém věcí) je zaslíben, alespoň podle Bible, až po druhém příchodu Mesiáše.
Tržní systém není "neutralistický", ale křesťanský [3]
Je zde ještě jeden důvod, proč je svobodná společnost specifickou kombinací prvků antagonismu a křesťanské harmonie. Svobodná společnost je totiž sama o sobě křesťanským výdobytkem (používám-li termínu "výdobytek", myslím tím skutečně důsledek legitimního "konzervativního pokroku", který, navzdory denegeraci a relativizaci společnosti, odhaluje dimenze, připravené samotným Stvořitelem např. i pro tuto dobu). Skutečnost, že lidé mohou vůbec tvořit systém, ve kterém svobodně rozvíjejí své úmysly a skutečnost, že nalezli legitimní prostředky, jak vnější a nejkřiklavější projevy jeho antagonismu minimalizovat, ja důsledkem Božího daru. V tomto a čistě v tomto smyslu, je občanská společnost společností křesťanskou, byť si to její správci vůbec nemusí uvědomovat.
Výše jsem pojednal o tom, jak je možno křesťanským přístupem potenciál svobodné společnosti zvýšit. Přístup může být křesťanský, ideová neutralita a demokracie však zůstává v plné míře zachována, resp. je dokonce prohloubena. Neboť právě křesťanský přístup k člověku je dalek jakékoliv manipulace, a právě tento přístup odhaluje hlubší respekt k jeho jedinečnosti a svobodě, jakkoliv jsou jeho rozhodnutí pomýlená.
Pokud však tvrdím, že samotná svoboda, nejen vnitřní, ale i vnější, realizovaná v přístupu rovnoprávných subjektů svobodné společnosti, je Božím darem, tvrdím logicky, že občanská společnost je v tomto smyslu společností křesťanskou. Svobodná společnost je společností ideově neutrální a latentně multiideovou. Je tedy také spoečností latentně křesťanskou, tato její latentnost však nemůže být institučně zaručenou, ani nemůže být autonomní na hodnotě svobody. Pokud však přijímáme svobodnou společnost jako dar Stvořitele, považujeme tuto společnost implicitně za křesťanskou.
Tomáš Bílek


[1] Termín "buržoazní system" je sice možno také použít, ale nikoliv v duchu levicové konotace. Spíše v obdobném duchu, v jakém bychom užili termínu "patriarchální rod." Ten sice přiznává někomu legitimní autoritu, ale zároveň nijak nesnižuje důstojnost těch, kdo v něm autoritu nemají. Obdobně, feminismus může termínu "patriarchální rod" přiřadit stejnou konotaci, jako levice termínu "buržoazní systém."
[2] Přirozeně zde abstrahuji od historického vývoje kapitalismu, zejm. toho, zda bylo či nebylo správné vytváření nátlakových skupin, které si v 19. století dopomohly k zajištění práv vůči buržoazii. Mnozí mají za to, že tento nátlak, ač je v přirozeném rozporu s idejemi konzervatismu, pomohl odstranit vykořisťování a vytvořit občanskou společnost. Záměrem tohoto článku však není historická analýza.
[3] Pokud chápeme slovem "křesťanský" něco více, než jen Bohem darovaný (např. v křesťanském duchu zušlechťovaný), museli bychom přirozeně slovo "křesťanský" v kontextu této kapitoly nahradit jiným.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama