Je blahoslavenější chudoba nebo bohatství?

28. srpna 2007 v 2:38 | Tomáš Bílek |  Vlastní publikované články - nadčasové
Je blahoslavenější chudoba nebo bohatství?
(Otištěno v Konzervativním listí (duben 2006, v elektronické podobě zde: http://www.konzervativniklub.cz/vypisclanku.php?id=360
)
"Blaze vám, chudí, neboť vaše je království nebeské" (Lk 6,20)
"Každému, kdo má, bude dáno a přidáno, kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má" (Mt 25,29)

Těmito biblickými citáty bych chtěl uvést téma, které je nejen vědomě zneužíváno ideology různých ražení, ale často zůstává i při dobré snaze náležitě nepochopeno.
Jedním z plodů autentického křesťanství je schopnost nalézat pro pojmy správný obsah. Jinak rozumí slovu "konzervatismus" evoluční materialista, jinak zabydlený a pohodlný člověk, který je spokojen s tím co má, jinak příslušník komunistické "staré gardy" či naopak zkostnatělé církve, jinak pokrokový osvícenec, jinak bohém a jinak autentický křesťan. Nejinak je tomu i s pojmy "evoluční," "zabydlený," "spokojený," "pokrokový," ale třeba i "liberální," "svobodný," "sociální," "trpět," "radovat se," "smrt," "život" či "křesťan.". Výjimkou samozřejmě nemůže být ani slovní spojení "ctnost chudoby a bohatství."
Tedy v jakém smyslu jsou blahoslavenější chudí a v jakém bohatí? Klíčovým je zde vztah k pozemským statkům. Dá se říci, že čím více člověk vnímá pozemský statek jako finální zdroj své radosti, nehledě na to, zda jde o peníze, jídlo, alkohol, práci, koníčka, přátele, partnera, rodinu, ba i náboženství, tím více pozbývají v úvodu zmíněná tvrzení svou platnost. Chudoba přestává být zdrojem blahoslavenství a začíná být zdrojem hořkosti a demotivace či rebelie. Bohatství přestává být důvodem k vděčnosti a stává se důvodem k zabydlení se, pohodlnosti, poklesu podnikatelské motivace.
Člověk, který má správný vztah k pozemským statkům a poměřuje je filtrem lásky k bližnímu a k Bohu, může být jakkoliv bohatý, a přesto o něm platí, že je chudý. Jeho duše, která žízní po Bohu, si uvědomuje svou závislost na něm. Poznal, že "nenasytí se oko viděním." Poznal, že jeho "já" nemůže být nasyceno pozemskými statky. Naopak o materiálně chudém člověku platí, poměřuje-li opět své nepatrné bohatství filtrem lásky k Bohu a bližnímu, že "kdo má, tomu bude přidáno". Ač nemá pozemské statky, je bohatý.
Toto je klíčový výklad úvodních veršů. Není to však výklad jediný, legitimních výkladových rovin nalezneme více. I pouhá povrchní znalost nejen křesťanství, ale etablovaných monoteistických náboženství či humanismu a v podstatě vlastně sám přirozený úsudek, umožňují nahlédnout, že pokorný člověk mívá větší radost a vědomí smyslu života, než člověk poživačný. Je logické, že kdo má (a kdo nepřistupuje ke statkům s leností, lhostejností či strachem), tomu bude přidáno, neboť je podnikavý, případně pracovitý. A kdo nemá (resp. má málo, bojí se o to a nedůvěřuje si), tomu bude vzato i to, co má.
Tyto výklady, jakkoliv legitimní, jsou však pouhými odvozeními výkladu klíčového. Bez zkušenosti s tímto výkladem připomínají ostatní výklady useknuté, dosud zelené větve stromu bez kořenů. Připomínají konzervatismus bez křesťanství či evropskou "křesťanskou kulturu" v symbióze s postkřesťanskými mravy. A dokonce připomínají sociální politiku v rukou socialistů, touhu po rovnosti v rukou komunistů, kult tolerance v rukou slabošské a poživačné kultury a vlastenectví v rukou nacionalistů. Tyto myšlenkové systémy se vyznačují vyšší či nižší mírou funkčnosti - v té míře, v jaké obsahují obecně platné biblické principy. Proto je možné najít hodnotná "zrnka" např. i v politických systémech v podstatě zvrácených. Nejsou to však zrnka systém vylepšující a systému vlastní, ale k systému v lepším případě neutrální, v horším případě systémem zneužívané.
Vrátím se na závěr k pozemským statkům, neboť zde je nutné vidět kořen správného chápání etiky chudoby a bohatství. Naneštěstí se při nesprávném vztahu k pozemským statkům zkresluje obsah i dalších pojmů. Nesprávný výklad pojmu "ctnost chudoby" nevede sám o sobě k materialismu, vede však k němu nesprávný výklad pojmu "zabydlit se". Existuje nepopiratelný vztah mezi materialismem a sobectvím. Materialismus z logiky věci považuje pozemské statky za jediný prostředek nalezení radosti. Nesprávné pochopení jediného pojmu nemusí vést přímo k zločineckým ideologiím. Považování pozemských statků za jediný prostředek naplnění radostí však nakonec vede k posunu chápání dalších pojmů, k posunům v myšlení, ke zkreslení obsahů pojmů.
A co teprve původní křesťanský význam slova "smrt?" Smrt člověka smířeného s Bohem je v podstatě jednou z forem oběti a vzkříšení. Semeno obětuje samo sebe, aby mohla vyrůst květina, larva se obětuje, aby se mohl objevit motýl, podzim obětuje sám sebe, aby jaro přírodu opět vzkřísilo, ruka uvězněná v láhvi obětuje cennou drženou minci, aby se mohla vysoukat hrdlem láhve, občan obětuje úrok bance, aby mohl získat úvěr, student obětuje čas, aby mohl získat vzdělání. A duše člověka obětuje tělo, jehož čas se naplnil, aby mohl člověk poznat plnost všeho a aby byly naplněny jeho legitimní, stvořené potřeby. Autentické křesťanství nabízí smysl smrti (třeba na rozdíl od existencialismu, dalo by se říci, docela harmonický), jakož i radosti, stejně jako utrpení. Proto se domnívám, že může nabídnout i značný potenciál k řešení problému dichotomie mezi pojmy a obsahy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 aleš aleš | E-mail | 15. srpna 2008 v 17:55 | Reagovat

Ahoj Tome,tak jsem si přečetl část tvých článku a musím uznat,že to nejsou plky excentrického homosexuála.

Tvé články mají něco do sebe a určitě stojí za to o nich polemizovat a zcela jistě doporučit dalším lidem k čtení.

Jen tak dál milý brachu-držím palce Aleš

2 Enjoli Enjoli | Web | Středa v 1:59 | Reagovat

Ako sa dostať zadarmo iPhone6? Veľmi jednoduché! Podrobností WEB!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama