Dnešní církevní establishment není fundamentalistický. Jak je tomu s autentickým křesťanstvím?

28. srpna 2007 v 2:43 | Tomáš Bílek |  Dosud nepublikované vlastní články
Dnešní církevní establishment není fundamentalistický. Jak je tomu s autentickým křesťanstvím?
Odpověď na otázku v nadpise článku není jednoznačná. Závisí na tom, z jakého úhlu se na problém díváme. Pokusím se rozlišit dvě srovnávací hlediska: jedno nazvu sociálním a druhé metafyzickým.
Nejdříve ale k samotnému termínu "fundamentalistický". Toto slůvko má pejorativní nádech, a to částečně oprávněně. Oprávněně do té míry, dokud je důvodem pro zmíněné označení fanatické jednání. Slovem "fundamentální" označujeme cosi základního, původního, autentického. Méně pejorativně už zní slovo "ortodoxní", podobně jako docela neutrální výrazy "neústupný", "nadčasový", neměnný".
Problém nastává, když se termín "fundamentalistický" použije pro ideologii, která se vymezuje proti relativismu, bezzásadovosti, změkčilosti, ztrátě identity, levicově-postmodernímu inženýrství, nikoliv proti vyvážené rozumnosti, legitimnímu umění kompromisu, schopnosti stavět mosty. Pokud se určité učení vyhraňuje vůči posledním zmíněným vlastnostem, je namístě hovořit o "fundamentalismu", v pejorativním slova smyslu, a často se tak zcela oprávněně děje.
Jak je to tedy s fundamentalismem dnešního církevního establishmentu a s fundamentalismem autentického křesťanství?
1.Sociální hledisko
Sociální aspekt má před metafyzickým aspektem tu výhodu, že v něm může nalézt společného jmenovatele, ne-li úplnou jednotu, svědomí křesťanského i nekřesťanského pohledu. Každý "slušný" člověk jistě ocení, pokud se církev bude nezištně věnovat sociální práci. Dá se říci, že sekulární humanismus, synkretismus a křesťanská etika naleznou společného jmenovatele v názoru na sociální otázku. Nebo přinejmenším na její větší část.
Nemá příliš smysl se ptát, zda je v tomto případě církevní establishment fundamentalistický. Ani "relativisté" se obvykle nepohoršují nad tím, když někdo celý život zasvětí službě potřebným. Nikdo, alespoň nikdo z tzv.establishmentu, nenařkl Matku Terezu z fanatismu proto, že pro pomoc druhým obětovala vše. V přísném slova smyslu, láska se nedá přehnat. Na tom se patrně shodně většina lidí.. Jiné to už bude, pokud jde o metafyzický aspekt.
2.Metafyzické hledisko
Jsem přesvědčen o tom, že sekulární humanismus, synkretismus a křesťanství nemohou nalézt společný jmenovatel, pokud jde o nárok na poznání pravdy. A církevní establishment není v této oblasti fundamentalistický. Obávám se však, že není ani ortodoxní. Přitom se domnívám, že to, co ho charakterizuje, není primárně vyváženost a legitimní shopnost stavět mosty. Jeho postoj je prostě charakterizován relativismem.
Řešení, které nalezl, je nabíledni: Předimenzoval sociální hledisko a izoloval hledisko metafyzické. Tuto izolaci se pokusím vysvětlit ve dvou kategoriích: jednu kategorii bych nazval "vnější izolací," druhou "vnitřní."
Uvedu nejdříve příklad "izolace vnější." V Bibli se na řadě míst hovoří o tom, že mnozí lidé půjdou do pekla. Epištoly jsou rovněž prodchnuty očekáváním druhého Ježíšova příchodu. Tato témata, která nesnesou pro svou četnost a kontext pouze metaforický či mystický výklad, jsou doménou sekt a tzv.fundamentalistických protestantů - anebo slušněji řečeno - evangelikálů. I platné oficiální katechismy a výklady etablovaných církví však učení o výše zmíněném potvrzují. Pouze o nich mlčí.
Příkladem "izolace vnitřní" je vzkříšení Ježíšovo, neposkvrněné početí či dědičný hřích. Tyto jevy, ve svých důsledcích ohromující, jsou dnes spíše součástí folklóru. Narozdíl od druhého příchodu Ježíše o nich církev určitě nemlčí. Málokdo se však pozastavuje nad tím, že jsou společenským establishmentem automaticky přijímány, a přitom ve svých vědeckých důsledcích týmž establishmentem zcela ignorovány.
V České republice je podle různých odhadů 30-40% křesťanů. Jen zlomek z nich však věří ve vzkříšení (jak ukazují např. výsledky průzkumu publikovaném v Sociologickém časopise 4/2000). Z výše uvedeného vyplývá, že křesťany bez víry ve vzkříšení můžeme považovat za oběti "vnější izolace." Jak se však dívat na ty, kteří ve vzkříšení věří? Hovoří-li se totiž v bibli o víře, myslí se tím připravenost se na onu víru spolehnout v praktickém životě. Obětí podcenění metafyzického hlediska jsou totiž nejen liberálové, ale paradoxně i konzervativci. Ti se totiž, narozdíl od liberálů, kteří přispívají k "izolaci vnější" i "vnitřní," snaží o odstranění pouze "vnější izolace" metafyzického hlediska. "Vnitřní izolaci" naopak ještě rozšiřují. Narozdíl od liberálů nijak nerelativizují křesťanské atributy typu Nebe, pekla či Neposkvrněného početí. Ani je však na rovině argumentů neobhajují. Spíše tyto atributy nenápadně převádějí do "izolace vnitřní." Stále více se jedná o prvky folklórní. Jsou sice nezpochybňované, ale pokud obhajované, tak pouze vzhledem k tradici, kultuře, liturgii, vzhledem k dlouhodobému statu quo. Nejedná se o argumentaci vědeckou, argumentaci na folklóru nezávislou. Vědecká polemika je v těchto otázkách doménou prakticky pouze evangelikálních křesťanů. A ti tvoří část establishmentu spíše v Americe než v Evropě.
Autentické křesťanství fundamentalistické - a nebo raději ortodoxní - je. Hovoří otevřeně o působení Ducha svatého, o zázracích, o vzkříšeních z mrtvých a o konfrontaci, kterou tyto jevy v biblické Palestině vzbudily.
Má být fundamentalistický i církevní establishment? Abychom si mohli odpovědět, zastavme se u několika otázek.
1.V jakém smyslu je legitimní stavění mostů a jednoty
2. V jakém smyslu je vymezování se a učení o výlučnosti nelegitimní
3. v jakém smyslu je legitimní skepticismus
V jakém smyslu je legitimní stavění mostů a jednoty
Spolupráce a schopnost nalézat společná řešení, např. pokud jde o správu veřejných statků je jistě dobrá. Náboženští fundamentalisté však pohříchu hledání této legitimní jednoty často odmítají. Trendy, které usilují, o co nejpraktičtější, lidské sblížení, tak byly a jsou konzervativci odmítány. Existují však mantinely, které nemají žádné dočinění s konzervatismem, předsudky či pokrokem. Jsou to mantinely objektivně legitimní, a spočívají v tvrzení, že existuje absolutní pravda a absolutní lež. Zastánci synkretismu tyto mantinely popírají, a tak se dostávají na tenký led relativismu.
V jakém smyslu je vymezování se a učení o výlučnosti nelegitimní
Vymezování je však často motivováno i jinými pohnutkami než nebezpečím z rozmělněním pravdy a identity. Bývá způsobeno pýchou, strachem, pocitem ohrožení, předsudky, fóbií či nelegitimní intolerancí. Zde se shodnu s establishmentem, že tyto zdroje rozdělení jsou špatné, a je nutné pracovat na jejich odstranění
V jakém smyslu je legitimní skepticismus
Je nepochybné, že je mnoho nekompetentních vědců, terapeutů, náboženských vůdců apod. Existují nebezpečí plynoucí z manipulace lidmi, účelových znežívání dílčích pravd, touhy po senzaci. To vše v kombinaci se špatnou informovaností. Skepticismus se však na druhé straně může stát nástrojem izolace přínosných a pravdivých myšlenek a zakonzervování statu quo.
Má být tedy křesťanský establishment v takových otázkách jako jsou vědecké trendy či vztah k jiným náboženstvím ortodoxní? Jsem přesvědčen o tom, že bible ortodoxní je, a přesto v žádné pasáži nebyla patrně překonána. Domnívám se, že ani církevní establishment nemá zapotřebí potlačovat metafyzické hledisko jen proto, aby si vydobyl respekt a autoritu u ostatních částí společenského establishmentu.
Tomáš Bílek
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama