Srpen 2007

"Eko-pověst" křesťanů nevalná

28. srpna 2007 v 14:47 | Tomáš Bílek |  aktuální glosy
Agentury včera vydaly zprávu, že italští katolíci ročně zabijí na 60 000 černých koček. Z pověrčivosti. Pro někoho to možná zní jako pouhá kuriozita, ale pro nemalou část veřejnosti je to jeden z tisíce dokladů toho, že církev je zatuchlá, zpátečnická a rigidní síla. A že boj za ochranu přírody rozhodně nepatří do klerikální ageny, ale naopak do agendy sekulární enviromentalistické levice. No, dobrou zprávou budiž alespoň rostoucí "zelené" image amerických pravicových evangelikálů. Nejsem si však vůbec jist, že to dolehne sluchu Evropanově, když se tento občas nad konzervativci a nad křesťany zamyslí. http://www.novinky.cz/koktejl/povercivi-italove-rocne-zabiji-60-tisic-cernych-kocek_121525_pmqlo.html

Mladý saxofonista boduje nejen s Behind The Door

28. srpna 2007 v 14:17 | Tomáš Bílek |  Vlastní publikované články v regionálním tisku
Mladý saxofonista boduje nejen s Behind The Door
Frýdek-Místek. Pětice chlapců, původně členů dětského swingového souboru Šuba Duba Band, získává stále větší oblibu u místního jazzového publika. Skupina si říká Behind The Door a má právě za sebou vystoupení ve frýdecko-místecké Stolárně. "Seznámili jsme se na Lidové škole umění díky aktivitám pana Michny. Ten dal dohromady Šuba Duba Band ze svých studentů. A zde jsme se seznámili i my," říká saxofonista Ondřej Klímek. Skupinu tvoří pět muzikantů: Radim Přidal (kytara), Matěj Drabina (bicí), Adam Zbránek (klávesy), Ladislav Muroň (příčná flétna) a Ondřej Klímek (saxofon, klarinet). Behind The Door se inspiruje mj.černošskou funky scénou. "Já mám rád například Liquid Soul či Tower of Power," pokračuje Klímek.
Kapelu mohou místní příznivci jazzrocku vidět zejména v klubech Piano a Stolárna, kde poměrně často vystupují. "V nejbližší době bychom rádi více pronikli do ostravských klubů. Rovněž plánujeme natočení vlastního alba. Termín však ještě neznáme," vypočítává mladý hudebník záměry jazzového kvintetu.
"Díru do světa" však Klímek udělal hlavně s Šuba Duba Bandem, se kterým se podíval do Itálie nebo Chorvatska. "Náš největší muzikantský zážitek v rámci tohoto uskupení byla možnost společně si zahrát s jazzovou legendou Lacem Decim," míní saxofonista. Klímkovy další aktivity zahrnují příležitostné hostování v dalších skupinách. "S frýdeckou rockovou kapelou Ohnivá zem jsme vloni natočili její první album," pokračuje. S folklórním souborem Ostravička se zase podíval do Maroka a Turecka. "Můj největší koníček je hudba. Rád bych se jí jednou živil," vysvětluje Klímek pestrou paletu svých hudebních angažmá.
Tomáš Bílek

Filadelfie nabízí poradenství i kulturu

28. srpna 2007 v 14:15 | Tomáš Bílek |  Vlastní publikované články v regionálním tisku
Frýdek-Místek. Již dvě kontaktní centra pro mládež provozuje ve Frýdku-Místku sdružení Filadelfie.
Kulturní vyžití, informační servis i osobní poradenství nabízí Filadelfie mladým lidem už od roku 1997. "Tehdy jsme převzali od sdružení Centrum nové naděje nepojízdný americký autobus, který jsme upravili a začali v něm provozovat nejrůznější aktivity," řekl předseda sdružení Martin Dubčák. Autobus je umístěn na sídlišti Slezská poblíž restaurace u Gustlíčka. "Mládež si tady může zadarmo zahrát petangue, kroket, elektronické šipky a další hry. Pořádáme zde rovněž různé besedy nebo nabízíme sociální poradenství," dodal Dubčák.
Filadelfie už rok provozuje i centrum Ú-kryt. To se nachází vedle Stounu, taktéž v protiatomovém krytu. "Koncepce B.U.S.-u a Ú-krytu jsou si podobné, v podzemním zařízení jsou však lepší prostorové možnosti. Návštěvníci si tak mohou zahrát florbal či hokej, je zde výtvarná dílna, rozjíždí se i počítačová a hudební dílna," popisuje Dubčák, který s klienty obou center vyjíždí často i na víkendové pobyty. "V Ú-krytu, přibližně jednou měsíčně, organizujeme i rockové koncerty, je zde zkušebna, kde mohou zdarma cvičit začínající kapely. Teenageři tady také s pomocí gramofonů komponují hudební dílka ve stylu drum'n'bass," vypočetl Martin Dubčák.
Pracovníci Filadelfie dokáží mladým poradit rovněž v osobních problémech, poskytnout jim přehled volnočasových aktivit a kulturních akcí, pomohou jim zorientovat se, při hledání práce. "Věnujeme se také protidrogové prevenci," pokračuje Dubčák. "Pořádáme tématická setkání s pracovníky Renarconu či Teen Challenge," dodal představitel Filadelfie, která ve městě působí paralelně se seterskými organizacemi Kosťa nebo Nezbeda.
Pokud jde o plány do budoucna, chtěla by Filadelfie hlavně prohlubovat již započaté aktivity. "v rámci počítačové dílny bychom rádi nabídli bezplatnou výuku obsluhy počítačů, včetně grafických programů. Možná naučíme mladé lidi pracovat s digitální kamerou. Mohli by si zde také například vyrobit vlastní prezentační CD," míní Dubčák. "Jednou z možností hudební dílny je dát prostor k veřejnému vystoupení začínajícím hudební skupinám."
Rozšíření činnosti prozatím brání pouze nízký počet ochotných pracovníků. Kapacita prostoru je totiž dostatečně velká i pro velké plány. "Přesto už s námi spolupracuje asi dvanáct dobrovolníků. Aktivity se proto stále více a více rozbíhají. Nyní například jedna z našich pracovnic plánuje zahájit přednáškovou činnost na školách. Týkala by se partnerských vztahů, AIDS a podobných témat," uzavřel Martin Dubčák.
Tomáš Bílek

Párty s Julčou

28. srpna 2007 v 14:13 | Tomáš Bílek |  Vlastní publikované články v regionálním tisku
Frýdek-Místek. Jedna z poměrně úspěšných frýdecko-místeckých divadelních scén pro děti nese název Párty s Julčou.
S nápadem založit divadlo pro děti přišly Petra Mecnerová a Daniela Sysalová přibližně před dvěma lety. "Hlavní postavou našich představení je velká, hubatá loutka jménem Julča," popisuje Petra Mecnerová, jedna z aktérek divadla. "Jednotlivá představení se konají každý pátek a jejich součástí je jak divadlo, tak blok písní a hry," dodala Mecnerová. Scénáře si děvčata výmýšlejí obvykle sama. "Jde většinou o scény motivované biblickými příběhy. Několik scénářů jsme však převzali také od havířovského souboru Veselá rukavice a čerpáme rovněž z námětů misijní organizace Metro Ministries," pokračovala členka týmu Párty s Julčou.
S divadlem spolupracuje asi deset aktérů, někteří z nich tvoří oblíbenou hudební kapelu. Ta s dětmi kabaretní formou zpívá ukazovací písně. "V poslední době zapojujeme děti také do samotného divadla. Chceme je obsazovat do jednotlivých rolí více a více," řekla Petra Mecnerová. "Navíc si mladí návštěvníci často připravují různá amatérská vystoupení - viděli jsme tu například breakdance, hru na housle i recitaci," popsala představitelka Párty kreativitu dětí.
Představení navštěvuje průměrně šedesát diváků, někdy však přijde i stovka dětí. "Během léta se Párty konat nebudou," řekla Mecnerová, která by s Danielou Sysalovou ráda zahájila novou sezónu pásmem o životě Ježíše Krista. "Na křesťanské motivy reagují děti i dospělí pozitivně. Se zápornou reakcí jsme se dosud nesetkali", uvedla spolutvůrkyně představení a dodala, že kluci a děvčata dodnes vzpomínají na některé úspěšné biblické scénky z loňského roku. "Například právě dnes děti při společném kreslení namalovaly výjevy ze starších her," vysvětlila.
Tým Párty s Julčou vystupuje občas i mimo svou "domovskou scénu", tedy Ú-Kryt na Slezské. "Hrajeme hlavně pro mateřské školy. Pozvali nás například školky v Janovicích nebo v Pržně. Jednou jsme hráli i na setkání pěstounských rodin, a také na Bambiriádě," vypočetla Petra Mecnerová.
Tomáš Bílek

Krátce

28. srpna 2007 v 14:11 | Tomáš Bílek |  Čínsko - mystifikace nebo vážná odhalení?
Zeptali jsme se …
… poradce prezidenta, Doc. Kuropěje Hourenky
Čtenáře se nás dlouhodobě ptají na pravomoci hlavy státu. Myslíte, že byste byl ochoten říci alespoň něco málo k tomuto tématu? Pokud ne, nevadí, nebudeme se zlobit.
Když jinak nedáte, alespoň špetku vám řeknu. Prezident džamahírije, Doc. Břeh Pohřeb, má de facto pravomoce neomezené. Háček je v tom, že jich nevyužívá. Částečně proto, že nemá čas si danou látku nastudovat a částečně proto, že je neuvěřitelně líný. Jako jeho poradce mohu říci, že líný jako veš, je slabé slovo. Jak víte, každá ze současných 17 komor parlamentu má zcela jiné zájmy, vzájemně se z ústavního hlediska neuznávají a tudíž každý zákon a vyhláška je uznávaná jen částí našich úřadů. A proto je tu prezident, aby tento nekonečný příběh rozzuzlil či alespoň poozuzlil. Každý předseda parlamentu, který přijde k prezidentovi s ratifikací zákona jako první, má nárok na jeho požehnání, což dle statistik zlepšuje průměrnou tzv. míru uznání zákona státními orgány z 32 % na 46 %. A to není málo.
Jinak hlava státu vládne pomocí dekretů, kterých chrlí ročně řádově desítky. Nevyužívá jich však k autoritativním prohlášením, jako spíše k poněkud rozvláčným vyprávěním zážitků ze služebních cest, přičemž nevynechává takové literární žánry jako je bajka či báchorka. Jak určitě víte, školní učebnice literatury uvádějí prezidentovy dekrety jako - v současnosti - nerozšířenější útvar soudobé kultury i lidové slovesnosti.
… předsedy Ústřední volební komise Doc. Mimoně Hourenky
Doslechli jsme se minulý týden v restauraci, že si opět lámete hlavu s příliš vysokou voličskou účastí v zemi… nuže?
Lidé si státní správu moc oblíbili a voličská účast již po třetí přesáhla 120 %. Nejsme tedy s to zabránit tomu, aby občané chodili k volbám dvakrát. A ani nechceme. Já sám chodím k volbám většinou dvakrát. Voliči to přitom dělají bezelstně a z lásky. Není v tom ani kult ani manipulace. Čínská mutace časopisu Bravo je např. plná poslanců a státních úředníků v různých pózách. To jsou dnes idoly čínské mládeže, s tím nic neuděláte. Německá ústřední redakce Brava proti tomu pořád protestuje, odebrala čínskému Bravu dokonce licenci, ale byť by se stavěla na hlavu, tak to prostě je a tak to zůstane.
Plejáda čínských mutací československých časopisů stále roste
Tytam jsou časy, kdy jediným československoněmeckým časopisem vycházejícím v Čínsku byl list Bravo-Právo. Toto sjednocené periodikum se časem odchýlilo od původního zaměření obou periodik (zejména deníku Právo), neboť přestalo být zaměřeno politicky a zpravodajsky. Výsledné médium se spíše podobá německému Bravu, jelikož je plné fotek slavných osobností, zejména členů Ústřední volební komise a odborových předáků. Číňané během posledních dvou letech zkoupili práva na vydávání dalších třech čs.listů: Jedná se o měsíčníky Náš pes, Národní písemnictví a České hrady a zámky. Majitelé čínských mutací opět nezaháleli a brzy se od původního zaměření listů odchýlili. České hrady a zámky se např. staly hlásnou troubou čínské jaderné lobby. Majitel Našeho psa zase tvrdí, že cílem periodika je popularizace činnosti závodních jídelen, zvláště Ústřední závodní jídelny prezidenta Pohřba a jeho poskoků. To pochopitelně zvedlo v nemalé míře náklad Našeho psa.
Světoví ekonomové kroutí hlavou
nad čínskými ekonomickými teoriemi
Podobně jako Číňané velmi milují státní správu, zvláště úředníky správy finančních a katastrálních úřadů, milují i soukromé firmy. Zákazníci jsou velmi dychtiví kupovat výrobky a služby rozličných firem i za cenu vyšší než je nabízená. Nad důsledky, které z toho vyplývají, kroutili celý minulý týden hlavou účastníci konference Trh bez přívlastků nebo Čtvrtá či snad Pátá cesta?
"Firmy mohou nasadit mnohem vyšší cenu, aby podrobili lásku zákazníků zkoušce," shodli se účastníci. "Z jiných důvodů to neděláme, např. zjištných," uvedla šéfka čínského ocelářského gigantu Krůta Ponětí. Analytici a ekonomové ji dávají za pravdu. "Jen se podívejte, jak podnikatelé milují svou konkurenci. Vždyť není výjimkou, že konkurence se navzájem tučně finančně dotují," kroutil hlavou americký ekonom P. Samuelson, kterého udivily zejména tzv. fondy pro konkurenci - bližního našeho, tvořící průměrně 20% zisku firem. "Dokonce jsme zjistili, že křivky nabídky a poptávky, které platí v ekonomické teorii, v čínské tržní ekonomice neplatí. Vznikají různé hyperboly a paraboly, v každém regionu jinak. Čím více lásky k firmám, tím složitější křivky," dodal Samuelson.

Divadelní soubor Koupelna hodlá hrát na náměstích

28. srpna 2007 v 14:04 | Tomáš Bílek |  Vlastní publikované články v regionálním tisku
Divadelní soubor Koupelna hodlá hrát na náměstích
Frýdek-Místek. Pozoruhodný divadelní projekt asi patnácti ochotnických nadšenců vzniká v prostředí klubu Sokolík. Soubor si říká Koupelna a působí ve Frýdku-Místku už od podzimu roku 2004. "Jádro našeho společenství se původně dalo dohromady pod názvem Badenzimmer ansanbel," říká Pavel Železník, člen souboru. "Před rokem jsme nacvičili hru Martiny Kinské Jen tak, kterou máme v repertoáru dosud," pokračuje Železník. Nyní chystá Koupelna poměrně ambiciózní ochotnické turné. "Chtěli bychom v červenci objíždět moravská města a hrát na náměstích. Jednalo by se o tzv.divadelní improvizaci," říká začínající divadelník. Tento umělecký žánr spočívá v rozdělení souboru na dva týmy, které soutěží v divadelních kusech, o kterých tématicky rozhoduje publikum. "Zúčastnili jsme se kursu improligy, která tento typ ochotnického divadelnictví popularizuje," uvedl Pavel Železník. Při návštěvách jednotlivých měst nebude chybět ani živý kůň s povozem. "Jeden z členů našeho souboru se koňům věnuje," vysvětluje Železník, kde podobné rekvizity vezmou. Svůj nový program však Koupelna hodlá předvést i ve Frýdku-Místku. "Mělo by to být na festivalu, který plánujeme v areálu Sokolík zhruba v polovině června," říká člen souboru a dodává, že by se do té doby rádi početně rozšířili. "Nyní máme zhruba patnáct členů, z toho stálé jádro tvoří asi osm lidí," popisuje Železník současný stav. Mezi ochotníky je několik nadšenců, kteří prošli i dalšími divadelními soubory a dramatickými kroužky. "Tereza Vyvijalová, která soubor vede po umělecké stránce, studuje dramatickou tvorbu na JAMU v Brně," říká člen souboru. Podle Železníkových slov se můžeme těšit i na další plánované akce Koupelny. "Rádi bychom nacvičili několik kousků inspirovaných středověkým lidovým divadlem. Také plánujeme přednášky o lidové divadelní tvorbě," dodal mladý divadelník. "Pokud se to podaří, rádi bychom se letos také zúčastnili festivalu balkánského folklóru s srbsko-černohorském městě Guči," uzavřel výčet letošních plánovaných akcí Pavel Železník.
Tomáš Bílek

Kapela Jsme dává o sobě vědět

28. srpna 2007 v 14:00 | Tomáš Bílek |  Vlastní publikované články v regionálním tisku
Kapela Jsme dává o sobě vědět
Frýdek-Místek. Jedna ze zajímavých kapel, která ve městě hraje, se jmenuje Jsme. V polovině ledna mohli diváci tuto skupinu vidět na jejím koncertě v klubu Sokolík. "V současné sestavě hrajeme od loňského srpna, v nejbližší době však plánujeme personální změny," říká zpěvačka Hana Brablecová. "Nyní vystupujeme ve složení Petr Salomon - kytara, Petr Kundrát - el.kytara, Lea Mleczková - housle a já," dodává s tím, že by rádi přibrali baskytaristu a bubeníka. "Chceme hrát v plné sestavě. Petr Salomon usedne za bicí, já bych pak přebrala roli kytaristky," přemýšlí Brablecová. Stylově je možné kapelu zařadit k tzv.alternativnímu folku. "Fanoušci však berou naši hudbu jako styl, který se nedá zaškatulkovat. Chtěli bychom se však více posunout k rocku," podotkla mladá muzikantka. V současné době skupina začíná připravovat nový program, který už tak folkově nezní. "Každý z nás poslouchá něco jiného. Já heavy metal, ostatní drum ´n ´bass, britskou rockovou scénu či punk. A všechny tyto prvky se v naší hudbě promítají," dodává Brablecová. "Naším vzorem je zajímavé uskupení Budoár staré dámy," uzavírá zpěvačka Jsme. Kapela už má za sebou několik vystoupení: "Koncertovali jsme například na hudebně - divadelním festivalu Sv.Jan Session, který se pořádá dvakrát ročně na frýdecké faře. Nedávno jsme vystoupili také v Modrém salónku Městské knihovny a na několika vernisážích," pokračuje Hana Brablecová. "Až bude nacvičen nový repertoár, rádi bychom hráli například ve vratimovské čajovně," dodala členka kapely. A pokud jde o plány do nejbližší budoucnosti, skupina Jsme nyní hodlá nahrát své první demo - album. "Bude se jmenovat Potoky a vyjít by mělo už za měsíc," uzavírá zpěvačka.

Z konference o homosexualitě (publikováno v časopise Život víry 9/2005 a 3/2006)

28. srpna 2007 v 13:53 | Tomáš Bílek |  Vlastní publikované články - aktuální

Z konference o homosexualitě

V druhé polovině června pořádala sdružení Teen Challange a Exodus Global Alliance konferenci o problematice homosexuality. Toto setkání, konané v Praze, jsem navštívil jako jeden z asi 50 účastníků (část z nich byli přirozeně pastoři a jiní služebníci, kteří nemají s homosexualitou osobní zkušenost). Tak nízká účast byla pro mě zarážející. Překvapuje mě, že řada křesťanů, kteří s homosexualitou osobně bojují, si mohou dovolit ten luxus a nepřijet na zatím jedinou konferenci tohoto zaměření v České republice v historii. A nebo je ex-gay[1] křesťanů v ČR opravdu tak málo, což by mě žel Bohu moc nepřekvapovalo. Znovu a znovu totiž slyším, jak je boj s homosexualitou těžký a jak málo je těch, kteří vítězí. Navíc je gay komunita jednou z evangeliem nejméně zasažených skupin v republice (o tom více ve druhé části článku).
Témata přednášek byla pestrá: "osvobození z homosexuality", "uzdravení - realistická očekávání", "prevence homosexuality", "zakládání služby těmto osobám", "můj blízký je gay, pomozte!" K některým bodům bych rád nyní něco uvedl.
Vznik homosexuality kladou ex-gay sdružení ( Exodus Global Alliance je ve světě neznámější a nejvýznamnější) za vinu zvláště prvku výchovy rodičů a vlivu kamarádů v dětství. Což v praxi znamená, že necítí-li se např. syn dostatečně přijat od otce, přebírá-li kompetence otce ve výchově v neúměrné míře matka, necítí-li se dostatečně přijat svými kamarády - vrstevníky, může se u něj vyvinout porucha sexuální identity. Podle některých názorů pouze za předpokladu určité vrozené predispozice.
V přednášce "Prevence homosexuality" jeden z řečníků Dr. M.Wong uvedl: "Když skončí období kojení, chlapec si vůbec poprvé uvědomuje, že je oddělený od matky. Chce se přiblížit k otci, ale otec ho odmítne." Odmítnutí může nastat pod vlivem rodinné krize či ztráty zaměstnání otce. Syn pak podle Wonga reaguje tzv.defenzivní lhostejností. "Ty mě nemáš rád, ani já tě nemám rád," popsal Dr.Wong chlapcovy reakce. Dítě se v podstatě stává emocionálním sirotkem. "Je chyceno do sítě matka-syn. Úzké emoční přilnutí vyústí ve vštípení pohlavní charakteristiky genderu matky," vysvětlil Wong. To je podle něj také důvodem, proč mají někteří homosexuální muži gesta a chování jako ženy. "Matka, která supluje roli otce, se pak cítí důležitou. A tento pocit ji naplňuje zvláště tehdy, má-li narušený vztah s manželem,", dodal Wong. Představitel sdružení Exodus pak popsal bádání nositele Nobelovy ceny za lékařství, Dr.Lorenze. "Lorenz prováděl pokusy s husama. Zjistil, že cokoliv se hýbe před očima husy 36 hodin po vylíhnutí, mají tato zvířata tendenci považovat za svou matku," uvedl řečník a ukázal několik diapozitivů s "husí matkou" Lorenzem obklopeným malými husami. Na tomto příkladu představitel Exodu vysvětlil svou teorii vštípení falešné pohlavní identity. Dr.Wong tedy zmínil i několik rad rodičům, jak je ochránit před homosexualitou. "Otcové, neměňte povolání do 3 let věku dítěte, necestujte příliš mimo domov, utěšujte a hlaďte své malé syny".
"V církvi pozoruji a vyhledávám syny samoživitelek. Dělejte to také. Věnujte jim větší pozornost.Vezměte je třeba na výlet," řekl Dr.Wong. Ke skutečnosti, že je více homosexuálů mezi muži dodal, že "chlapci jsou více zranitelní než dívky."
V jiné přednášce byla prezentována studie Dr. Spitzera, který prováděl průzkum s 200 lidmi, kteří bojovali s homosexualitou v USA za podpory křesťanských ex-gay skupin. Studie prokázala, že u řady lidí je změna orientace (a dokonce i forma sexuální touhy a pokušení z homosexuální na heterosexuální) možná. Značnou roli zde hraje podpora duchovně vyzrálých komunit, které v Evropě, zvláště východní, na rozdíl od USA, kriticky chybí.
Řečníci se zabývali také konkrétními radami, jak proti homosexualitě bojovat. Boj by neměl probíhat jen v oblasti chtíče, kde je hypersexuální pokušení a závislost na pornografii často větším problémem než u heterosexuálů. Ex-gay skupiny kladou hlavně důraz na budování nesexuálních, ale hlubokých přátelství s kamarády téhož pohlaví. To má podporovat vědomí sebepřijetí, vědomí správného sebehodnocení, správně prožívaných vztahů ke stejnému i opačnému pohlaví. Dokonce vyzvali k "odvaze budovat kamarádství s hezkými, pohlednými muži", s argumentací, že se tak vytváří vědomí přijetí těmi, které obdivujeme. Proti této myšlence jsem v diskuzní části vystoupil, neboť jsem přesvědčen, že podobná přátelství rychle přerůstají do emocionální závislosti, zamilovanosti a zvýšené žádostivosti. Také jsem vyjádřil názor, že řečníci na konferenci přeceňují vliv psychických faktorů na rozvoj homoerotických tužeb. "Mám za to, že tato žádost si žije do značné míry svým životem, byť mohu mít neerotická kamarádství s heterosexuálními muži sebelepší," zmínil jsem v panelové diskusi. Zástupci Exodu však trvali na svém, což přede mne staví vážný otazník, proč docházíme k tak odlišným zkušenostem a závěrům.

Problém homofobie

Kapitolou samou pro sebe je pak problematika homofobie.[2] Konference se tohoto tématu dotkla pouze okrajově, s tím, že se jedná v podstatě o heterosexuální rasismus. Osobně však považuji homofobii za jeden z největších společenských problémů současné civilizace.
Jak se homofobie projevuje? Nejběžnější nadávky mezi dětmi zahrnují různé hanlivé variace slova gay. Vtipy na účet homosexuálů jsou také pověstně rozšířeny (přirozeně, v dnešní liberální společnosti není homosexualita trestána, tak jako tomu bylo celá staletí v evropských katolických i protestanských teokraciích, a tak jak je tomu dodnes v arabském světě, ale např. i na militantně-homofóbní Jamajce).
Ti, kteří během dospívání pocítí touhu po stejném pohlaví, pod vlivem homofobního okolí úzkostlivě tají svou citovou a sexuální orientaci. Vnímají totiž, že by si na ně jejich vrstevníci ukazovali a stali by se terčem posměchu. To jen zesiluje vliv jednoho ze zdrojů homosexuality - nepřijetí vrstevníky stejného pohlaví. Osobně znám desítky homosexuálů, a není mezi nimi snad nikdo, kdo by svou orientaci úzkostlivě netajil. Pro praktikující homosexuály to znamená skrývat rovněž své citové projevy ("jak by to bylo nepříjemné, kdyby se za námi, pokud bychom se drželi za ruce, stále někdo otáčel"). Tento pro gaye neuvěřitelné nedůstojný stav není bez politických následků: homosexuálové se s tím nedokáží vyrovnat a jejich politická sdružení de facto měří svět pouze optikou emancipace homosexuálů. Kdo podporuje homosexuály je dobrý a kdo je proti, je tmář, rasista a zpátečník…
Hnutí jsou vlivem této frustrace zradikalizována a nejsou schopna přijmout zdravý heterosexuální, nebo dokonce křesťanský názor. A zde je, domnívám se, největší výzva pro křesťany.[3] Zdůraznit přijetí vůči homosexuálům, pomáhat jim otevřít svá tajemství. Vytvářet prostředí, kde homosexuálové budou moci otevřeně mluvit o svých citových a sexuálních problémech a nebudou se cítit "divně."
V USA se díky sdružení Exodus a stovkám podobných křesťanských sdruženích daří vytvářet povědomí, že křesťanství znamená přijetí a pochopení (a to i na politické úrovni). V Evropě je hlavním a v podstatě jediným viditelným projevem vztahu křesťanů k homosexuálům neúnavný boj proti zákonu o registrovaném partnerství. A není to jen pověstné image KDU-ČSL (Slyší-li běžný homosexuál zkratku KDU-ČSL, nevybaví se mu obvykle příjemné asociace). [4] Podobně zúžený je problém homosexuální otázky v evangelikálních církvích. Běžnému homosexuálovi prostě pojmy homofobní rasismus a křesťanství splývají.
Nechci na tomto místě otevírat otázku, nakolik je restriktivní postoj církví vůči zákonu o registrovaném partnerství správný. Obecně nemám na problematiku omezování demokratických práv a svobod hříšných lidí jednoznačný názor. Důraz by však měl být položen, myslím si, na pastorační a misijní práci mezi homosexuály. Je škoda, že žádná organizace typu Exodus v ČR dosud nepůsobí. Kéž zmíněná konference není jen první vlaštovkou, ale výzvou k práci na Božím díle.
Tomáš Bílek, bilek21@yahoo.com


Dnešní církevní establishment není fundamentalistický. Jak je tomu s autentickým křesťanstvím?

28. srpna 2007 v 2:43 | Tomáš Bílek |  Dosud nepublikované vlastní články
Dnešní církevní establishment není fundamentalistický. Jak je tomu s autentickým křesťanstvím?
Odpověď na otázku v nadpise článku není jednoznačná. Závisí na tom, z jakého úhlu se na problém díváme. Pokusím se rozlišit dvě srovnávací hlediska: jedno nazvu sociálním a druhé metafyzickým.
Nejdříve ale k samotnému termínu "fundamentalistický". Toto slůvko má pejorativní nádech, a to částečně oprávněně. Oprávněně do té míry, dokud je důvodem pro zmíněné označení fanatické jednání. Slovem "fundamentální" označujeme cosi základního, původního, autentického. Méně pejorativně už zní slovo "ortodoxní", podobně jako docela neutrální výrazy "neústupný", "nadčasový", neměnný".
Problém nastává, když se termín "fundamentalistický" použije pro ideologii, která se vymezuje proti relativismu, bezzásadovosti, změkčilosti, ztrátě identity, levicově-postmodernímu inženýrství, nikoliv proti vyvážené rozumnosti, legitimnímu umění kompromisu, schopnosti stavět mosty. Pokud se určité učení vyhraňuje vůči posledním zmíněným vlastnostem, je namístě hovořit o "fundamentalismu", v pejorativním slova smyslu, a často se tak zcela oprávněně děje.
Jak je to tedy s fundamentalismem dnešního církevního establishmentu a s fundamentalismem autentického křesťanství?
1.Sociální hledisko
Sociální aspekt má před metafyzickým aspektem tu výhodu, že v něm může nalézt společného jmenovatele, ne-li úplnou jednotu, svědomí křesťanského i nekřesťanského pohledu. Každý "slušný" člověk jistě ocení, pokud se církev bude nezištně věnovat sociální práci. Dá se říci, že sekulární humanismus, synkretismus a křesťanská etika naleznou společného jmenovatele v názoru na sociální otázku. Nebo přinejmenším na její větší část.
Nemá příliš smysl se ptát, zda je v tomto případě církevní establishment fundamentalistický. Ani "relativisté" se obvykle nepohoršují nad tím, když někdo celý život zasvětí službě potřebným. Nikdo, alespoň nikdo z tzv.establishmentu, nenařkl Matku Terezu z fanatismu proto, že pro pomoc druhým obětovala vše. V přísném slova smyslu, láska se nedá přehnat. Na tom se patrně shodně většina lidí.. Jiné to už bude, pokud jde o metafyzický aspekt.
2.Metafyzické hledisko
Jsem přesvědčen o tom, že sekulární humanismus, synkretismus a křesťanství nemohou nalézt společný jmenovatel, pokud jde o nárok na poznání pravdy. A církevní establishment není v této oblasti fundamentalistický. Obávám se však, že není ani ortodoxní. Přitom se domnívám, že to, co ho charakterizuje, není primárně vyváženost a legitimní shopnost stavět mosty. Jeho postoj je prostě charakterizován relativismem.
Řešení, které nalezl, je nabíledni: Předimenzoval sociální hledisko a izoloval hledisko metafyzické. Tuto izolaci se pokusím vysvětlit ve dvou kategoriích: jednu kategorii bych nazval "vnější izolací," druhou "vnitřní."
Uvedu nejdříve příklad "izolace vnější." V Bibli se na řadě míst hovoří o tom, že mnozí lidé půjdou do pekla. Epištoly jsou rovněž prodchnuty očekáváním druhého Ježíšova příchodu. Tato témata, která nesnesou pro svou četnost a kontext pouze metaforický či mystický výklad, jsou doménou sekt a tzv.fundamentalistických protestantů - anebo slušněji řečeno - evangelikálů. I platné oficiální katechismy a výklady etablovaných církví však učení o výše zmíněném potvrzují. Pouze o nich mlčí.
Příkladem "izolace vnitřní" je vzkříšení Ježíšovo, neposkvrněné početí či dědičný hřích. Tyto jevy, ve svých důsledcích ohromující, jsou dnes spíše součástí folklóru. Narozdíl od druhého příchodu Ježíše o nich církev určitě nemlčí. Málokdo se však pozastavuje nad tím, že jsou společenským establishmentem automaticky přijímány, a přitom ve svých vědeckých důsledcích týmž establishmentem zcela ignorovány.
V České republice je podle různých odhadů 30-40% křesťanů. Jen zlomek z nich však věří ve vzkříšení (jak ukazují např. výsledky průzkumu publikovaném v Sociologickém časopise 4/2000). Z výše uvedeného vyplývá, že křesťany bez víry ve vzkříšení můžeme považovat za oběti "vnější izolace." Jak se však dívat na ty, kteří ve vzkříšení věří? Hovoří-li se totiž v bibli o víře, myslí se tím připravenost se na onu víru spolehnout v praktickém životě. Obětí podcenění metafyzického hlediska jsou totiž nejen liberálové, ale paradoxně i konzervativci. Ti se totiž, narozdíl od liberálů, kteří přispívají k "izolaci vnější" i "vnitřní," snaží o odstranění pouze "vnější izolace" metafyzického hlediska. "Vnitřní izolaci" naopak ještě rozšiřují. Narozdíl od liberálů nijak nerelativizují křesťanské atributy typu Nebe, pekla či Neposkvrněného početí. Ani je však na rovině argumentů neobhajují. Spíše tyto atributy nenápadně převádějí do "izolace vnitřní." Stále více se jedná o prvky folklórní. Jsou sice nezpochybňované, ale pokud obhajované, tak pouze vzhledem k tradici, kultuře, liturgii, vzhledem k dlouhodobému statu quo. Nejedná se o argumentaci vědeckou, argumentaci na folklóru nezávislou. Vědecká polemika je v těchto otázkách doménou prakticky pouze evangelikálních křesťanů. A ti tvoří část establishmentu spíše v Americe než v Evropě.
Autentické křesťanství fundamentalistické - a nebo raději ortodoxní - je. Hovoří otevřeně o působení Ducha svatého, o zázracích, o vzkříšeních z mrtvých a o konfrontaci, kterou tyto jevy v biblické Palestině vzbudily.
Má být fundamentalistický i církevní establishment? Abychom si mohli odpovědět, zastavme se u několika otázek.
1.V jakém smyslu je legitimní stavění mostů a jednoty
2. V jakém smyslu je vymezování se a učení o výlučnosti nelegitimní
3. v jakém smyslu je legitimní skepticismus
V jakém smyslu je legitimní stavění mostů a jednoty
Spolupráce a schopnost nalézat společná řešení, např. pokud jde o správu veřejných statků je jistě dobrá. Náboženští fundamentalisté však pohříchu hledání této legitimní jednoty často odmítají. Trendy, které usilují, o co nejpraktičtější, lidské sblížení, tak byly a jsou konzervativci odmítány. Existují však mantinely, které nemají žádné dočinění s konzervatismem, předsudky či pokrokem. Jsou to mantinely objektivně legitimní, a spočívají v tvrzení, že existuje absolutní pravda a absolutní lež. Zastánci synkretismu tyto mantinely popírají, a tak se dostávají na tenký led relativismu.
V jakém smyslu je vymezování se a učení o výlučnosti nelegitimní
Vymezování je však často motivováno i jinými pohnutkami než nebezpečím z rozmělněním pravdy a identity. Bývá způsobeno pýchou, strachem, pocitem ohrožení, předsudky, fóbií či nelegitimní intolerancí. Zde se shodnu s establishmentem, že tyto zdroje rozdělení jsou špatné, a je nutné pracovat na jejich odstranění
V jakém smyslu je legitimní skepticismus
Je nepochybné, že je mnoho nekompetentních vědců, terapeutů, náboženských vůdců apod. Existují nebezpečí plynoucí z manipulace lidmi, účelových znežívání dílčích pravd, touhy po senzaci. To vše v kombinaci se špatnou informovaností. Skepticismus se však na druhé straně může stát nástrojem izolace přínosných a pravdivých myšlenek a zakonzervování statu quo.
Má být tedy křesťanský establishment v takových otázkách jako jsou vědecké trendy či vztah k jiným náboženstvím ortodoxní? Jsem přesvědčen o tom, že bible ortodoxní je, a přesto v žádné pasáži nebyla patrně překonána. Domnívám se, že ani církevní establishment nemá zapotřebí potlačovat metafyzické hledisko jen proto, aby si vydobyl respekt a autoritu u ostatních částí společenského establishmentu.
Tomáš Bílek

Je blahoslavenější chudoba nebo bohatství?

28. srpna 2007 v 2:38 | Tomáš Bílek |  Vlastní publikované články - nadčasové
Je blahoslavenější chudoba nebo bohatství?
(Otištěno v Konzervativním listí (duben 2006, v elektronické podobě zde: http://www.konzervativniklub.cz/vypisclanku.php?id=360
)
"Blaze vám, chudí, neboť vaše je království nebeské" (Lk 6,20)
"Každému, kdo má, bude dáno a přidáno, kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má" (Mt 25,29)

Dva spravedlivé pochody (otištěno 17.8.2006 v Lidových novinách, pod redakčním názvem Křesťané i gayové si ubližují sami)

28. srpna 2007 v 2:34 | Tomáš Bílek |  Vlastní publikované články - aktuální
Dva spravedlivé pochody
(otištěno 17.8.2006 v Lidových novinách, pod redakčním názvem Křesťané i gayové si ubližují sami)
Nedávno jsem četl dvě zajímavé reportáže, mezi nimiž jsem zkoumal souvislost. Jedna byla o údělu iráckých křesťanů, druhá o údělu iráckých homosexuálů. Z článků vyplývalo, že oběma skupinám se žilo za režimu diktátora S.Husajna lépe než nyní. Zvláště před pádem sovětského impéria držel Husajn islámské (zejména šiítské) fundamentalisty na uzdě a v Iráku tak mohly celkem nerušeně působit leckteré křesťanské církve. V Bagdádu bylo legálně provozováno několik gay klubů. Po svržení režimu nemůže být o legalitě homosexuality (zvláště v regionech pod šiítským vlivem) ani řeč, gayové jsou trestáni smrtí. Řada iráckých církví se rozprchla, mnoho křesťanů skončilo v emigraci.
Když nad věcí přemýšlím, napadá mě, v čem je podobná situace např. v Polsku. V poslední době se zde vyostřila otázka vztahu tolerance homosexuálů a tradičních národních hodnot. 10.června tohoto roku proběhly ve Varšavě dva pochody: Jeden, který měl demonstrovat úsilí homosexuálů proti diskriminaci a druhý, který měl zdůraznit hodnotu rodiny, vlastenectví, problém nízké porodnosti a vymírání Evropanů. Za vypjatou homofobní kampaní stojí koaliční Liga polských rodin (LPR). A ta je v Evropě stigmatizována jako netolerantní, zpátečnická, ultrakonzervativní strana a Polsko má kvůli ní za hranicemi problémy.
R.Giertych z LPR například říká, že homosexualita se příčí polským národním hodnotám a kulturním tradicím. Jiný pseudokonzervativní homofob, zimbawský prezident R.Mugabe, pro změnu řekl, že homosexualita je "neafrická" a že souvisí z infiltrací kultury a národních hodnot západními relativistickými prvky. Stejně tak, ruská pravoslavná a vlastenecky orientovaná elita, odmítá homosexualitu za neruskou, americká křesťanská pravice by možná mohla říct, že je neamerická. * Naštěstí neexistuje antarktický národ, neboť by patrně kvapně označil gaye za výplod kultury neantarktické.
.Je zřejmé, že konzervatismus a křesťanství se vztahují k národním hodnotám. Křesťanům je vlastní úcta k autonomii a svobodě jednotlivce, rodiny, národa a jiných přirozených sociálních entit. Proto zdůrazňuje sounáležitost a nutnost přirozených vazeb, včetně vlastenectví, a odmítá vykořeněnost, relativismus a (morální) liberalismus. Je však také zřejmé, že tyto hodnoty se pro tradiční lidové křesťanství stávají jakýmsi fetišem, kdy je zapomínáno na jiné křesťanské aspekty. Tedy např. milosrdenství, lásku či respekt k svobodě volby (např. odmítnout křesťanství). Tato selekce křesťanských hodnot spolu se zkostnatělostí a intelektuálně-morální pohodlností vede k parodii křesťanství, pseudokonzervatismu. Přehnaný důraz na národní sounáležitost a pomíjení jiných křesťanských hodnot vede místo k vlastenectví, k nacionalismu.
Je však také konzervatismus legitimní: Spočívající v respektu k přirozeným sociálním vazbám a uznání něčeho takového, jako je vyšší společenský přínos klasické rodiny (proti jiným alternativním domácnostem). Toto společenské uznání je potřebné mj. k vytvoření národního paradigmatu podporujícího obnovení přirozeného přírustku obyvatelstva a zastavení vymírání Evropy.
Nejen mezi konzervativci je běžná militantní homofonie. I mezi gayi analogicky bují militantní "křesťanofobie." Gay lobby legitimitu přirozených tradičních hodnot ve své většině neuznává. Stává se tak vlivnou součástí hlavního proudu západního hnutí spojeného s vykořeněností ze sociálních vazeb, s anonymními sídlišti, trendem jednočlenných domácností a s ženami odkládajícími kvůli kariéře mateřství na neurčito.
Jak křesťané, tak gayové na sebe právem svolávají nevoli části veřejnosti. Jejich vzájemný boj je přitom do určité míry paradoxní, neboť úděl obou býval v různých historických dobách obdobný. To vidíme nejen v současném Iráku či v genocidě za Hitlera, ale - v subtilnější formě - i v dnešní Evropě.
Bible ze své podstaty bojuje proti homofobii (byť považuje praktikovanou homosexualitu za hřích, což však - přísně vzato - nesouvisí s leitmotivem tohoto článku). Gayové bojují za respekt ke své svobodě biblická měřítka odmítnout a první, od koho by jej mohli legitimně očekávat, jsou křesťané (ve skutečnosti jej však nalézají zvláště u nové liberální levice).
Upřímně řečeno, nevím, kterého z dvou varšavských pochodů bych se raději byl býval zúčastnil. Pochodu za rodinu, který správně obhajoval význam tradičních hodnot, ale bezdůvodně odmítl vzít na vědomí, že někteří lidé prostě mají homosexuální orientaci. Nebo pochodu gayů, který se právem ohradil proti nehorázné degradaci důstojnosti částí polské veřejnosti, ale vedoucí Polsko do morální atomizace a vymírání. Možná bych rád bojoval za obě strany, ale pomýlenost jedné i druhé mě děsí.
Tomáš Bílek
*Nutno však dodat, že vliv legitimního konzervatismu (v poměru k nacionálnímu pseudokonzervatismu) je u americké křesťanské pravice sympaticky vysoký, pozn.aut.

Exkluzivní rozhovor s premiérem Doc. Vendelínem Hrbulínem

28. srpna 2007 v 2:32 | Tomáš Bílek |  Čínsko - mystifikace nebo vážná odhalení?

Exkluzivní rozhovor s premiérem Doc. Vendelínem Hrbulínem

Poprvé v historii otiskl Československý list rozhovor s čínským premiérem. Vlivný týdeník Naše náchodsko tak učinil letos na jaře. Reportérovi byla za to udělena důtka a plat mu snížili o 20 %. Přetiskujeme tedy interview v plném znění.

Exkluzivní rozhovor s premiérem Doc. Vendelínem Hrbulínem


Jak byste zhodnotil současné hospodářské priority čínské vlády?
Problém je, že žádné nejsou. Čínská vláda se nezabývá hospodářskými otázkami. Ministři na to nemají čas a popravdě si k ekonomice nevybudovali žádný vztah. Řekl bych, že priority čínské vlády jsou spíše tyto: Do konce volebního období bychom se chtěli scházet s vládním symfonickým orchestrem nikoliv s 30minutovým, ale pouze maximálně s 15minutovým zpožděním. Chceme alespoň jedenkrát zavítat do oblíbených trampských osad v průmyslové zóně hlavního města Zevska a na předměstí Sv. Pjaňhaly nad Puchnou. Myslíme si, že povodí této řeky je něčím, o čem by se v médiích mělo více psát.
Co byste jako premiér chtěl říci k rozvoji pop-music v Čínsku? Pokročilo se v této otázce?
Spíše bych chtěl mluvit o povodí Puchny.
Ale přece jen, alespoň v jedné větě, prosím.
Tak dobře (vyplašený úsměv). Lidé nechtějí pop-music hrát ani poslouchat. Ani já si doma nepustím takovou hudbu častěji než jedenkrát týdně a to jsem ministry zavázal, aby to poslouchali alespoň dvakrát týdně. No, a teď se to ode mě dozví z vašeho listu.
Jestli chcete, my to tam nebudeme dávat.
Ale tak, to zas ne. Můžete to tam dát. Ale k věci. Občané zakládají pouze symfonické orchestry, naposled k tomu došlo právě v katastru obce Sv. Pjaňhala nad Puchnou, kde se symfonici dali dohromady v První plynárenské, a.s., a dokonce i v Druhé plynárenské, a. s.. Jediným hudebním tělesem hrajícím pop-music, to dejte do uvozovek, je Státní punkový orchestr 9. programu Čínského rozhlasu. Ten je navíc dotován státem.
Jak to můžete vědět?
Onehdy mi řekli, že Sněmovna včelařů na to zavedla 6% daň ze mzdy, kterou odvádí všichni zaměstnanci podniků do 16 zaměstnanců.
Já 9. program poslouchám sedmkrát za měsíc. A ten punk to je opravdu velký odvaz.
To je. Kombinují vlivy Sex Pistols s hudbou trampského zpěváka M. Ryvoly. Zřetelný je v tom i vliv Bohuslava Martinů, např. Otvírání studánek. Každý to tam slyší.
A co nosí za oblečení?
Jak jsem řekl minulý týden čínské televizi: Nosí frak, motýlka propíchaného spínacími špendlíky a trampský širák.
Pane premiére, budete opět příští rok kandidovat do svého úřadu?
Ještě, abych nezapomněl. Minulý týden jsem je potkal v závodní jídelně. Seděl jsem zrovna u stolu s primášem tohoto hudebního tělesa, který je zároveň ministrem obrany. Já jsem si dal brambory, ale on si dal bramborovou kaši se špenátem a marmeládou a všechno to zamíchal. Co tomu říkáte?
Je to zajímavé. A co ta premiérská kandidatura?
To není celé. Minulý týden byl v závodní jídelně znovu puč. Teď tam znemožnili přístup zaměstnancům mzdové účtárny První vládní a parlamentní holdingové společnosti , která za nás dělá hospodářskou politiku. Samozřejmě jako obvykle je vyhladověli, vyvěsili na oddělení prapor Správy sociálního zabezpečení a skončilo to opět v jídelně - dortovou bitvou.
Děkuji za rozhovor.

Rozhovor s řádným a nezplnomocněným velvyslancem Čínska v ČR T. Bílkem


Vaše magnificence, co byste nám řekl k vaší práci pro naši zemi?
Nevím si už rady. Pořád po nás chtějí nějaká data. Přitom Statistický úřad byl rozpuštěn. Naštěstí jsem, na rozdíl od všech ostatních velvyslanců, velvyslancem nezplnomocněným.
Ale řádným. Taky na rozdíl od všech ostatních velvyslanců.
Ale nezplnomocněným.
Údajně není vaše práce financována státem, a tak si na diplomatické aktivity musíte shánět sponzory.
Je to tak. Část státní správy Čínské džamahírije práci diplomatů ani neuznává.
A jak se to řeší?
Když odvedu nějakou práci, musím s tím obvykle do Verchojansku. Pokud tam sedí někdo ze sportovní sněmovny, vezme si to a nic neříká. Pokud je tam, ale někdo z finanční sněmovny (či nějaké jiné), jsou problémy. Spíše se snažím svou práci před čínskými oficiálními místy skrývat. Nedávno si posvítili i na čínského ministra zahraničí. Předsedové několika sněmoven se sešli a pak na něj pustili psa. Ale k těm penězům: naštěstí zákon umožňuje zakládání živností na diplomatickou činnost, takže na mě nemůžou. I když toho psa na mě občas taky pustí. Ale většinou je to jen jezevčík. To aby příliš nepodráždili jiná oficiální místa. Např. šéfka závodní jídelny a správce vládní letky jsou příznivci teorie diplomatické legitimity, jak je popsána v Politologických listech 7/1998, str. 13.

Takže koza se nažrala a vlk zůstal celý.

Přesně tak.
Děkuji za rozhovor.
Kondomlíza Hrbulínová kritizuje systém parlamentních prázdnin
Zevsko. Vedoucí parlamentní jídelny a členka kolektivistického předsednictva Džamahírije K. Hrbulínová napadla ústavní dodatek 14/2001Sb. o parlamentních prázdninách.
Prázdniny začínají v Čínsku 1. dubna a končí 1. listopadu, poslanci však mohou odjíždět na dovolené jen během 4denních víkendů, tak jako po celý zbytek roku. Po zbytek týdne se musejí vrátit do Zevska, aby se starali o koně a docházeli na zkoušky symfonických orchestrů. Přesto během prázdnin klesají stavy např. vládních symfonických orchestrů až na třetinu, tedy podobně jako koncem volebního období, kdy již poslanci ztrácejí vůli vyvíjet jakoukoli činnost.
Hrbulínová proto navrhla prodloužit volební období o 1 rok a právě ten poslední rok navíc před volbami by byly po celou dobu pouze prázdniny. "Bylo by to splnění našich dětských snů", uvedla k tomu první jídelnářka v zemi.
Pochvalovali si zvýšení sledovanosti
Verchojansk. Koaliční rada Sdružení kuchařek a socialistického sdružení kuchařůi na svém zasedání ve Verchojansku ocenila počin organizátorů 13. Všečínských letních sportovních her. Sportovci tentokrát místo obvyklých sportovních klání za asistence televizních kamer vařili různá jídla z národních surovin - tedy bramborové kaše, hrachové kaše, marmelády a koprové omáčky. Jak kuchaři oznámili, byla sledovanost televize v době konání sportovních her mezi komunitou kuchařů letos o 2% body vyšší než v tutéž dobu loni. Výzkum sledovanosti probíhal pouze mezi komunitou kuchařů.

Proč je tržní system zároveň ideově neutrální, antagonistický i křesťanský

28. srpna 2007 v 2:29 | Tomáš Bílek |  Dosud nepublikované vlastní články
Proč je tržní system zároveň ideově neutrální, antagonistický i křesťanský
Je možné, aby určité společenské uspořádání bylo zároveň neutrální, antagonistické i křesťanské? Mám za to, že něco takového se dá říci o demokratické a tržní společnosti. V tomto textu bych rád přispěl ke správnému pochopení ideového zakotvení tržního systému, zvláště polemikou s libertarianismem a levicí.
Tržní systém není "buržoazní", ale neutrální [1]
Je všeobecně známo, že marxismus kritizuje tržní ekonomiku, pro její zákonité tendence kumulovat další bohatství bohatými a ponechávat úděl chudých na libovůli těchto bohatých. Je také známo, že Leninovo učení o "posledním stadiu kapitalismu", coby systému zahnívajícím, bylo odhaleno jako neopodstatněné i samotnou sociální demokracií (neboť tržní systém si časem vybudoval řadu obranných prvků, které chrání občany i sociální skupiny před vzájemnou neodpovědností. Tyto obranné systémy růstový potenciál tržního systému v zásadě nesnižují, alespoň ne v konečném důsledku. Připouštím, že působení odborů, nátlakových skupin a jiných faktorů může mít brzdící efekt, dlouhodobě se však, při správném využití pojistek, projeví čisté zvýšení potenciálu společnosti.[2])
Těžko však někdo zpochybní skutečnost, že tržní systém je založen na jakési více či méně disharmonické koexistenci občanů. Časem se podařilo vnější působení této disharmonie minimalizovat a zároveň maximalizovat efektivitu této koexistence.
Hlavní, resp. nezbytnou součástí fungující tržní, svobodné společnosti, je odpovědnost a etika jednotlivce. Pokud by tomu tak nebylo, nebyl by tržní systém neutrální. Marxisté by získali právo legitimně prohlásit, že tržní systém není neutrální, ale kapitalistický, buržoazní1 (byť by museli připustit, že je stále ideově "nejneutrálnější") .Už proto, že neodpovědná autorita může svou pravomoc ve svobodném systému překračovat, zneužívat. Tržní systém je však neutrální právě proto, že je zcela svobodný a že vkládá důvěru v odpovědnost člověka. Člověk v něm může realizovat své názory a přesvědčení. To však také znamená, že veškerá odpovědnost za funkčnost občanské společnosti spočívá na samotné společnosti. A člověk je tvor hříšný, občanská společnost je proto - v čemž má marxismus pravdu - antagonistická.
Je však nutno přesněji definovat, v jakém smyslu je taková společnost ideově neutrální. Tím, že jejím klíčovým faktorem je svoboda jednotlivce, může být tato společnost otevřena jakýmkoliv ideám. Je to tedy společnost v podstatném slova smyslu ideově neutrální, v latentním slova smyslu je však multiideová. Může tedy sama sebe svobodně zrušit, přestože její podmínka funkčnosti (pojistné mechanismy), selhání podmínky - odpovědnosti - do značné míry minimalizuje.
Tržní systém není harmonický, ale antagonistický
Neřeknu asi nic nového, když zmíním, že v tržní společnosti a v mezilidských vztazích vůbec, působí celá řada vzájemně protichůdných zájmů a sil. Antagonismus společnosti však může být, díky odpovědnosti jednotlivce, omezen, a to nikoliv jen navenek, ale i reálně. Není-li totiž hlavním motivem tržního subjektu maximalizace zisku (či jiné pro - primárně - něj samotného prioritní ekonomické hodnoty), nýbrž konfrontuje-li rozmnožování vlastních hřiven s etickou hodnotou "láska k Bohu a k bližnímu", přestává být zákon nabídky a poptávky jevem výlučně antagonistickým, ale - alespoň do jisté míry - nástrojem oboustranné odpovědnosti subjektů. Prodejce má svobodu zříci se nezištně části zisku ve prospěch kupujícího a kupující má svobodu nezištně zaplatit vyšší cenu, než by musel. Podmínkou tohoto však musí být neklesající motivy subjektů realizovat směnu. Antagonismus však zůstává v samotném principu zákona nabídky a poptávky: Čím více peněz prodávající získává, tím více kupující ztrácí. Tento prvek je sice kryt hodnotou zboží, zákon sám o sobě má nicméně v sobě všechny aspekty tzv.padlého stvoření a ztraceného Ráje: pokušení, rozporu, latentní diosharmonie. Část tohoto antagonismu je legitimně odstraněna prvkem odpovědnosti subjektu za rozmnožení svých vlastních hřiven. Jinými slovy - touha po rozmnožení vlastního majetku není a priori hříšná, jak se domnívá ultralevice, která hlásá nelegitimnost soukromého vlastnictví.
Nalezli jsme tedy nejméně tři faktory, které antagonismus tržní společnosti snižují - 1. faktor lásky k bližnímu, 2. faktor odpovědnosti Bohu a společnosti za rozmnožování vlastního majetku a 3. vzájemné krytí zboží a platidla (tento faktor není specificky křesťanský, může však autonomně, při podmínce naplnění předchozích dvu faktorů, růst ). I v hypotetické společnosti, kde subjekty jednají zcela svědomitě a odpovědně, není antagonismus odstraněn zcela, neboť ráj (a nový neporušený systém věcí) je zaslíben, alespoň podle Bible, až po druhém příchodu Mesiáše.
Tržní systém není "neutralistický", ale křesťanský [3]
Je zde ještě jeden důvod, proč je svobodná společnost specifickou kombinací prvků antagonismu a křesťanské harmonie. Svobodná společnost je totiž sama o sobě křesťanským výdobytkem (používám-li termínu "výdobytek", myslím tím skutečně důsledek legitimního "konzervativního pokroku", který, navzdory denegeraci a relativizaci společnosti, odhaluje dimenze, připravené samotným Stvořitelem např. i pro tuto dobu). Skutečnost, že lidé mohou vůbec tvořit systém, ve kterém svobodně rozvíjejí své úmysly a skutečnost, že nalezli legitimní prostředky, jak vnější a nejkřiklavější projevy jeho antagonismu minimalizovat, ja důsledkem Božího daru. V tomto a čistě v tomto smyslu, je občanská společnost společností křesťanskou, byť si to její správci vůbec nemusí uvědomovat.
Výše jsem pojednal o tom, jak je možno křesťanským přístupem potenciál svobodné společnosti zvýšit. Přístup může být křesťanský, ideová neutralita a demokracie však zůstává v plné míře zachována, resp. je dokonce prohloubena. Neboť právě křesťanský přístup k člověku je dalek jakékoliv manipulace, a právě tento přístup odhaluje hlubší respekt k jeho jedinečnosti a svobodě, jakkoliv jsou jeho rozhodnutí pomýlená.
Pokud však tvrdím, že samotná svoboda, nejen vnitřní, ale i vnější, realizovaná v přístupu rovnoprávných subjektů svobodné společnosti, je Božím darem, tvrdím logicky, že občanská společnost je v tomto smyslu společností křesťanskou. Svobodná společnost je společností ideově neutrální a latentně multiideovou. Je tedy také spoečností latentně křesťanskou, tato její latentnost však nemůže být institučně zaručenou, ani nemůže být autonomní na hodnotě svobody. Pokud však přijímáme svobodnou společnost jako dar Stvořitele, považujeme tuto společnost implicitně za křesťanskou.
Tomáš Bílek


Na Bílé plánují řadu novinek

26. srpna 2007 v 14:06 | Tomáš Bílek |  Vlastní publikované články v regionálním tisku
Na Bílé plánují řadu novinek
Bílá. Ačkoliv je sezóna v plném proudu, přemýšlí lyžařské středisko na Bílé o investicích plánovaných v tomto roce. "Sezóna je letos trochu lepší, zima začala dříve než v předchozích letech. Lyžujeme proto už od 3.prosince," pochvaluje si Jaromír Vrznula, vedoucí místního ski-areálu. Středisko už začalo s přípravou nové sjezdovky na severní straně. "Lyžovat se bude mezi červenou a modrou sjezdovkou, proluka je už částečně vykácená," říká Vrzgula, který by rád do příští sezóny svah zprovoznil. "Nejtěžší bylo samozřejmě získat povolení od CHKO Beskydy a od Lesů ČR," vysvětluje Vrznula, proč plány na vybudování třeba i delších beskydských sjezdovek často zůstanou je na papíře. "Uvažujeme i o osvětlení, není však zatím jisté, zda se to podaří v následující sezóně," dodává. Šlo by tak o nejdelší osvětlenou sjezdovku v Beskydech, tedy asi kilometr dlouhou. Současná červená (závodnická) sjezdovka se osvětlovat neplánuje, jejím hlavním účelem je pořádání lyžařských závodů. "Jsme sportovní klub, který se věnuje výchově dětí. Proto chceme i nadále tuto sjezdovku využívat mj. i pro závodní klání, " konstatuje Vrznula.
"Do příští sezóny plánujeme rovněž postavit novou čtyřsedačkovou lanovku," pokračuje šéf ski-parku a slibuje si od toho zvýšení kapacity a menší fronty. "Je to všeobecný trend jak u nás, tak v dalších evropských zemích, " vysvětluje. Areál hodlá postupně rozšiřovat nabídku i pro letní sezónu. "Během roku zde například probíhají školy v přírodě, půjčují se tu koloběžky, motokáry apod. Chceme však do budoucna zřídit na jižních sjezdovkách umělý povrch, který by umožnil letní lyžování," uzavřel Vrznula výčet svých plánů.
Tomáš Bílek